ŽIVOT JE…

SLOVO NA ŘÍJEN

ŽIVOT JE…

Někdo ví, že je to radost, dar, jiný zas, že je to těžký, ne-li v p.deli. A také se říká, že každý je strůjcem svého osudu. Dá se s tím polemizovat. Když se někdo narodí do rodiny bohatého jachtaře, stane se z něj nejspíš nafoukanec, který si bohatství sám nesestrojil. Zrovna tak chudák z chaloupky Nicméně, nafoukanec se může rozhodnout pomáhat jiným lidem, chudák se může na bohatce vypracovat svou pílí.

Včera byla další podivná demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Účast malá, obsah zřetelně odrážel společnost rozdělenou na agresory a trpitele. Od novodobých nácků přes lidi, upřímně fandící Ukrajině až po tzv. proruské šváby. Všichni však provolávali hanbu nynější vládě a žádali její demisi. Pravda je, že když prolhaného Babiše vystřídal slušně vystupující Fiala, jsem si oddechla. Bohužel, stalo se to, co jsem víceméně očekávala- nic se nezměnilo. Jídlo, stavebniny a tisíc dalších věcí se zdražuje, a k tomu nehorázné ceny energií. A vláda jakoby jaksi ztuhla, dostala obrnu či co. Blábolí o tom, že si máme uplést svetry a nastavila pro lid obecný teplotní hranice, v čem mají v zimě pobývat. Snížila stropy pro jednotlivá pracovní odvětví, pro nemocnice, pro domácnosti. Nejkurióznější je teplota 16 stupňů pro pokladní v obchodech. Jasně, když člověk dřepí osm hodin bez hnutí u pokladny, zahřeje se přece tím, jak klape klávesami na počítači. Těším se, že nám to vládní zástupci předvedou demonstrativně a do těch pokladem na nějakou dobu zasednou.

Pandemie, opičí neštovice, inflace, válka, drahé energie, co čekat dál? Prý blackout a pak už bude blaze, četla jsem kdesi.

Jiné svátky sv. Václava jsem většinou prožívala na chatě, bývalo ještě krásně. Seděla jsem u malého stolku, na něm notebook a já jsem psala své Slovo na říjen. Chodila jsem poblíž do lesa na hřiby. Podobně i později, kdy jsem psala Slovo ku 28.října. Nu, doba se mění, jara i podzimy zmizely, místo toho se střídá dlouhá zima bez sněhu a krátké letní vedro.

A kolem nás se dějí podivné věci. Hele, Honzo, když to tak všechno pozoruješ, nenapadá tě, že to vesmír připravil naschvál, obrátil se v nedávném svém pořadu Jaroslav Dušek na kolegu. – Ano, zdá se, že všechny ty šílenosti jsou jakási facka pro lidi, aby se začali probouzet, zněla odpověď.

Eva Střížovská