LETNÍ DVOJČÍSLO 7-8

Toto je další ukázka z nové knihy

má vypovídající titulky na první straně obálky:

Morava volá o pomoc!

Třetina českých zemí zničená záplavami… A uprostřed listu na zpravodajských stranách:

Na Šumpersku zůstalo uvězněno uprostřed vod na 50 lidí

Na  Moravě je bez spojení na 13 tisíc telefonních stanic

Na Ostravsku museli odpojit zdroje pitné vody

Děti z vytopeného tábora nemohou odjet, protože rodiče doma zápasí s vodou

VODA UŽ MÁ 41 OBĚTÍ

Nejvíce byla poničena Morava. Například vesnička Troubky zmizela ze světa úplně. (Měla však jisté štěstí. Byla totiž rodištěm Miloše Zacha, lyžařského závodníka a trenéra, žijícího v západní Kanadě. Ten zorganizoval velkolepou sbírku mezi krajany a vesnice mohla být později obnovena.) Ale zatím to byla hrůza. Hromadně hynula hospodářská zvířata, ale nejen ta. I pražská zoo byla vyplavena.

A dostáváme do redakce dopisy od našich čtenářů z Moravy. Popisují, co se u nich děje. Jak jejich sousedé, staří lidé se najednou během několika minut ocitli po krk ve vodě a aby se zachránili, stáli celou noc na sporáku, než je soused odvezl gumovým člunem k sobě a dal jim horký čaj s rumem. Ani nevím, jak jsme ty zprávy mohli dostávat, když nešly telefony, pošta neexistovala… Zatopeny byly i Holešovice a dům, kde jsem dosud bydlela a kde byla redakce. Byla jsem v ten čas začátkem července na chatičce nad Slapskou přehradou a poslouchala jen zprávy z rádia. A náhle mi ve čtyři ráno volá syn: mami, chceš něco odvézt?  „Co děláš, proč mne budíš tak časně!?“zlobila jsem se. –„Asi proto, že se musíme evakuovat, nejde tu elektřina, jdeme s dědou bydlet na kopec do Čimic k tvé sestře Lídě.“

„Houby z mrazáku,“  vyhrkla jsem ještě celá zpitomnělá. „ Ale mami, ty už jsem vyhodil, ale nějaké doklady, papíry nepotřebuješ?“

A tak jsem se teprve vzpamatovala a rozbrečela jsem se nad tím celým zaplaveným Českem…

Český dialog zatím pokračoval v uveřejňování mých reportáží z Austrálie, v článcích o špatně fungující justici, hlavně nenavracení majetků ukradených emigrantům.