KNIHA 2. ČÁST

Eva Střížovská duben 2021 Naši ve světě česky

ZAČÁTKY A VÝVOJ OČIMA OSLOVENÝCH

Na úvod jsem požádala pár dobrých lidí, kteří měli se začátky Českého dialogu něco společného – členy redakční rady, autory nebo věrné čtenáře, o pár řádků, trošku vzpomínek…

Jiřina Šiklová, Praha

Český dialog sleduji od jeho začátků v první polovině let devadesátých. Měla jsem možnost být ve styku- samozřejmě že neoficiálním - s našimi krajany prostřednictvím zahraničního tisku, kteří tam sledovali a vydávali naši zdejší, zakázanou, českou i slovenskou literaturu. Knížky takto vydané se sem pašovaly, nebo z nich četli části v Radiu Svobodná Evropa, ale i na  V.O.A, v BBC ve vysílání pro Československo a dalších stanicích. Nás, co jsme zde žili to povzbuzovalo, neboť jsme věděli, že zdejší kultura není mrtvá, není němá, ale že kontinuita je zachována. Mnohé autory co zde žili, právě toto povzbudilo k další a další tvorbě. Po převratu 89 zájem vydávat české knihy skončil. Kdo chtěl, mohl si je koupit zde v našich knihkupectvích. I proto jsem tehdy ocenila, že časopis Český dialog, navázal na tuto tradici a pokračoval a podporoval nadále spojení lidí v exilu a doma. Bohužel, ale to je typické pro každou dobu, v době ohrožení jsou více oceňována slova a knihy, než v době až informační inflace. Tak dodatečně děkuji Českému dialogu a jeho tvůrcům, že i v současnosti pokračuje ve své činnosti. A samozřejmě děkuji. A znovu děkuji.

Jiří Polák, Švédsko, autor článků a jeden z prvních čtenářů

Po pádu komunismu koncem osmdesátých let jsem začal každoročně jezdit do ČR během každé dovolené. Brzy jsem tam získal několik cenných kontaktů, kterým se odstraněním sovětské nadvlády otvíraly nové možnosti zasahovat do politického dění.

Brzy po prvním příjezdu se mi dostalo do ruky první číslo nového časopisu: Český dialog. Líbila se mi grafická úprava i samotný fakt, že se Čechům, včetně těch mnohých rozptýlených po celém světě, dostalo fórum pro vzájemnou komunikaci. Poslal jsem tam dlouhý článek, který paní šéfredaktorka Střížovská uveřejnila celý na pokračování s komentářem.

Můj článek měl dobrý ohlas

Josef Fousek, básník, písničkář, Kladno

Dialog je rozhovor někoho s někým. Dovolím si prohodit pár vzpomínkových vět s Českým dialogem. Uběhla desetiletí. Po něžné revoluci mé srdce plálo nadějí a já jsem rád, že naděje z mého srdce nezmizela. Každé nové setkání s někým, kdo měl rozzářené oči a spěchal něčím přispět naší vlasti zbavené komunistické totality, mně dávalo sílu. V té době jsem se setkal s Evou Střížovskou, s jejím časopisem Český dialog, který se stal lávkou mezi námi, postsocialistickými občany, a mezi exulanty a krajany žijícími v celém světě. Těšilo mne, že jsem občas přispěl do Českého dialogu svými epigramy a texty. Vždyť tento časopis zalétal jako vlaštovka nejen do Evropy, ale i za oceány. Často jsem se setkával na svých cestách s krajany, pro které byl Český dialog pohledem do života naší malé zemičky uprostřed staré Evropy. A naopak, my, v naší zemi, jsme se v reportážích v Českém dialogu dozvídali o životě těch, kteří odešli hledat svobodu do dálek, ale nikdy nezapomínali na své domovy. Vzpomínám na setkání s Mezinárodním českým klubem, kde jsem poznal milé a moudré lidi z nejrůznějších zemí. Doufám, že ač „světový mumraj“ chrlí nejistotu, ve které se často demokracie chvěje o svou budoucnost, naše vztahy s krajany, exulanty a všemi lidmi dobré vůle, zůstanou pevné. Dovolím si říci, milý Český dialogu a šéfredaktorko Evo Střížovská, že právě takto jsem chápal vaše poslání.

Děkuji a přeji moudrý rok 2018.

Stárnoucí český spisovatel JOSEF FOUSEK

Zapomněl mnohé tenhle lid

A otvírá zpět vrátka

K moudrosti cesta dlouhá je

A paměť ta je krátká

/1996 - J. F./

Divný národ tihle Češi

I když je pes pokouše

Sotva se jim rány zhojí

Znovu volí komouše

/1993 - J. F./

Jen ruchem žijeme

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012