Hudební "archeolog" Tomáš Padevět

Když v r. 2016 recenzovala Eva Střížovská na tomto místě (tj. v Českém dialogu) nové CD s dosud nevydanými či málo známými písněmi Evy Olmerové ...jak dynamit, pochválila za záslužný počin vydavatele cédéčka, Tomáše Padevěta.

Tomáše znám už více než 30 (!) let. Nedávno v tisku - ještě před pandemií koronaviru - vyšla zpráva, že právě pokřtil další CD s raritními písničkami, které vydal. Tak jsem se s ním přes internet spojil a vzniklo následující povídání, které laskavým čtenářům ČD předkládám.

Tomáši, kdy a jak a proč vzniklo Tvé vydavatelství, kde se zaměřuješ na méně známé či dosud nikdy nevydané písničky našich legendárních interpretů a hudebníků, kde se vzal ten prvotní nápad?

Původně jsem vůbec neplánoval založit nějaké vydavatelství. Přišlo to nečekaně, v roce 2014. Tehdy jsem přišel s nápadem speciálního titulu Písně sametové revoluce k 25. výročí od Listopadu ´89. Svůj nápad jsem nabídl Supraphonu, se kterým jsem jako producent již spolupracoval na titulech Zlatá šedesátá Marty Kubišové nebo Zlatá kolekce Hany Hegerové či na výběrovce Jazz? Oh, yes! Jany Koubkové. Jenže Supraphon odvětil, že nápad je pěkný, ale takový titul by měla vydat veřejnoprávní instituce. Zkrátka nepochopili potenciál takového titulu. Proto jsem se rozhodl vydat jej sám. Vstoupil jsem do zcela nové oblasti neplánovaně. Naštěstí se vše podařilo a unikátní CD vyšlo v týdnu oslav. Pokřtila ho paní Marta Kubišová s bývalou první dámou Dagmar Havlovou.

Jak si vybíráš interprety a kde pátráš po zdrojích?

Můj druhý titul vznikl podobně. Oslovil mě hudební mistr Ivan Bierhanzl, který digitalizuje archív Divadla Na zábradlí s tím, že tam objevil celý koncert Hany Hegerové. Byl jsem tou zprávou doslova nadšen, opět jsem nahrávku nabídl nejdříve Supraphonu, ale oni ho během celého půlroku do edičního plánu nezařadili. To byla poslední jiskra k "zažehnutí mého vnitřního ohně" a odhodlání. Připravil jsem smlouvu s DNZ i s paní Hegerovou, sehnal jsem si dobové tiskoviny a fotografie a titul i s nadšeným svolením, tehdy ještě žijícího ředitele DNZ Vladimíra Vodičky, vyšel. To bylo v květnu 2015, vyšlo na dvou CD spolu se třemi unikátními bonusy. Zároveň jsem dal do výroby i limitovanou edici očíslovanou 500 kusů vinylu tohoto dvojalba a polovinu z nich paní Hegerová sama podepsala. Od té chvíle jsem věděl, že se této činnosti chci s pečlivostí věnovat a mapovat tak "bílá místa" československé hudební scény. Ještě ten rok na podzim vyšlo CD jedné z našich největších zpěvaček, Evy Olmerové, o kterém si čtenáři Českého časopisu mohli přečíst (viz úvod článku - pozn. red.). Na tomto CD se sešly nahrávky jak z televizního, filmového, rozhlasového i soukromého archívu. Věřím, že jsem tím všem příznivcům Evy Olmerové udělal radost.

Ano, to jsi tedy udělal - kromě jiných také mně, protože jsem Evinku dobře znal a v Českém dialogu jsem o ní (stejně jako p. Střížovská) několikrát psal. Mimochodem, kolik už jsi od toho prvního počinu vydal titulů?

Dodneška mám na svém "kontě" 17 vydaných titulů. Můj vydavatelský záběr je poměrně široký - kompletuji např. nahrávky jedinečného Orchestru Karla Vlacha od jeho počátků z konce 40. let. První box 14 CD obsahuje 480 nahrávek (léta 1939-1949), druhý box zachycuje - opět na 14 CD - nahrávky z let 1951-1957. A poslední, na kterém právě pracuji plánuji, končí rokem 1960. Děkuji tímto Ministerstvu kultury ČR, že mi na tyto unikátní CD boxy poskytlo granty, Z dalších titulů je bezesporu zajímavý záznam z Galakoncertu z Bratislavské lyry 1969. Jsou na něm slyšet třeba Marta Kubišová, Karel Kryl, Hana Zagorová, Petr Novák, Eva Pilarová, Petr Spálený či Eva Sépéšiová,. Záznam byl pořízen těsně před zákazy a normalizací. Vydal jsem také dvojcédé Jiří Šlitr v soukromí i jinde, které poprvé přináší záznam premiérového vystoupení představení Ďábel z Vinohrad, zároveň v bukletu najdou posluchači autentické vzpomínky jeho maminky včetně reprodukcí Šlitrových kreseb a obrazů. Rád bych "vypíchl" ještě jeden titul nazvaný Země česká, domov můj, který mapuje celých sto let hudební scény naší republiky. Nechybějí na něm jména jako Karel Hašler, W + V, Arnošt Kavka, Ljuba Hermanová, Jarmila Veselá, Jarmila Šulákové, Karel Kryl a mnozí další (na 5 CD). Na závěr bych ještě zmínil 2CD Protestsongy 1966-2017, které obsahuje 48 písní. Včetně závěrečné legendární Modlitby pro Martu 2017, kde spolu s paní Martou zpívají třeba Bára Basiková, Blanka Šrůmová, Naďa Válová, Natálie Kocábová, Tereza Černochová a jako třešnička na dortu Hana Hegerová, která udělala speciální výjimku od ukončení své umělecké kariéry v r. 2011.

Kde si případní zájemci (a věřím, že jich po přečtení tohoto článku bude hodně!) mohou tituly z Tvého vydavatelství, pokud již nejsou k mání v obchodech, koupit?

Své tituly vydávám pod vlastním jménem, mám své logo TP (Tomáš vystudoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, obor design a své tituly si graficky vyváří sám. Kromě toho byl několik let art directorem MFF Febiofest a vytvářel obaly pro zmiňovaný Supraphon či Popron, a šest let byl zaměstnán i jako grafik v CK Václava Fischera - pozn. red.) a případní zájemci si mohou tituly pořídit digitálně na supraphonline.cz nebo na mém webu tomaspadevet.cz.

Tomáši, o muzice a všech tvých skvělých nápadech a zajímavých setkáních (vím, že jsi mnohokrát navštívil Hanu Hegerovou, Evu Pilarovou, Hanu Zagorovou nebo Jana Spáleného, Bohdana Mikoláška či geniálního umělce pana Jiřího Suchého), bychom si mohli povídat, resp. psát, celé hodiny, ale prostor na naše povídaní je bohužel omezený... Takže bych Ti chtěl na závěr poděkovat nejen za povídání, ale hlavně za Tvou průkopnickou činnost, za to, co děláš pro českou (potažmo slovenskou) kulturu a držím palce, aby se Ti i nadále dařilo objevovat zapomenuté či "zasuté" poklady v podobě nahrávek našich skvělých umělců. V úvodu mého článku jsem použil výraz "archeolog" - přiznávám se, že jsem si ten výraz vypůjčil z jiného předchozího rozhovoru s Tebou, který jsem někde na netu objevil -, ale myslím si, že na Tebe přesně sedí. A slibuji, že Tě zase někdy našim čtenářům u příležitosti vydání nějakého nového titulu opět připomenu. A za těch 17 titulů - díky a klobouk dolů!

Mirek Seifert