Kardinál Beran je doma

Když mi bylo pět let, dostala jsem zánět slepého střeva. V nemocnici Na Karlově mi na břicho přikládali kusy ledu. Když už jsem měla odejít domů, nastal slavnostní den. Návštěvu nemocnice ohlásil kardinál Josef Beran. Sestřičky – jeptišky mne naučili krátkou básničku, abych ji panu kardinálovi přednesla.  Pamatuji si, že jsem měla ohromnou trému, ale také je pro mě nezapomenutelné setkání s laskavým a usměvavým člověkem. A jelikož jsem odjakživa zvídavá, zajímalo mne všechno, co jsem se o jeho osudu dozvěděla…

A včera jeho ostatky přivezl vládní speciál a ony spočinou mezi dalšími velikány na důstojném místě v katedrále Sv. Víta.

Přílet letadla i převoz kardinálových ostatků na další místo vítaly a provázely davy občanů.

Bohužel, náš soudruh prezident dal přednost komunistům. Šel jim přednášet svá moudra na jejich sjezd do Pardubic.  Nedávno řekla Bára Hrzánová v jednom rozhovoru, že se estébák Bureš upsal ďáblovi krví. Řekla bych, že tady jde o podobnost – a nikoliv čistě náhodnou…

Eva Střížovská