Okénko do historie kávy: Okénko do historie kávy:

Spor mezi příznivci a odpůrci kávy vedl ve Švédsku až k pokusům na vězních

"Káva musí být horká jako peklo, černá jako ďábel a sladká jako láska."                                         ((Ch. M. Talleyrand-Périgord, 1754-1838, francouzský politik, diplomat a duchovní, vtipný glosátor, labužník i mimořádný znalec vína a žen))

Píše se rok 2018 a šálek horké kávy je dnes již samozřejmostí. Na každém rohu na nás číhají kavárny, bufety, pouliční stánky, nápojové automaty a kávovary, v regálech supermarketů dostaneme kávu, na jakou si vzpomeneme. Káva se jako celosvětově rozšířený a oblíbený nápoj stala běžnou součástí našeho života a její  účinky na organismus jsou známy více než tisíc let. Již v klasickém období arabské medicíny Avicenna (Ibn Sina), fyzik, filozof a lékař, vysvětluje léčivé vlastnosti bunchumu (kávy) takto: "Osvěžuje paměť a čistí kůži". První zásilka kávy do Evropy byla kolem roku 1615, kdy italský cestovatel Pietro della Valle přivezl kávovníková zrna z Istambulu. Zpočátku se v Evropě užívala káva (slovo je odvozené od arabského výrazu qahwah znamenajícího vzrušení a sílu) jako lék a prodávala se v lékárnách, neboť její vysoká cena bránila masovému rozšíření. Teprve později, když se dostala na trh ve větším množství, se začala prodávat v koloniálních obchodech, začala se podávat v kavárnách a šlechtických iměšťanských salónech při slavnostních příležitostech. O tom, že konzumenti kávy to neměli vždy jednoduché, svědčí spor vyvolaný mezi příznivci a odpůrci kávy ve Švédsku.

Pití pražené kávy se v 18. století stalo módní záležitostí v celé Evropě. Již v roce 1744 v Prusku Braniborská vrchnostenská komora oznamuje, že "konzumace kávy se stala přirozeností každého člověka, dokonce i těch nejnepatrnějších lidí." Vonný nápoj s povzbuzujícími účinky, zahánějící ospalost, podporující trávení a vzpružující duševní sílu k nové činnosti, se totiž oklikou přes Vídeň, Paříž, Berlín, Petrohrad a další evropské metropole dostal postupně až do Stockholmu a dalších severských měst. Na dalekém severu však každodenní a dlouhodobé pití černé kávy narazilo na odpor: považovali ji za jedovatou látku se smrtelnými účinky. Jinak pokrokový švédský král Gustav III. zastával názor, že nemírné požívání silné nebo špatně připravené kávy působí zhoubně zejména na srdce, vyvolává žaludeční křeče, nechuť a jiné příznaky. Navíc tento podivuhodný nápoj přišel do evropských zemí z Orientu. To samo bylo již podezřelé. A nejen to, ale také proč, z jakého důvodu, turecké vojsko zanechalo v roce 1683 drahá kávová zrna v pytlích na bojišti u Vídně, kde byly záhy nalezeny.Toto "pití, které se usrkávalo" se mu zdálo tak příšerné, že nechal na jinak zdravých lidech provést dvorními lékaři následující pokus: aby dokázal, že káva je jed, dávali dvěma vězńum pít každý den několik šálků černé kávy, resp. čaje. Byl si jist tim, že během několika málo týdnů vězeň, který bude pít kávu, začne chřadnout. Pokus však nepřinesl očekávaný výsledek. Nejdříve zemřel lékař, který na vězně dohlížel. Potom zemřel druhý lékač. Experiment pokračoval. V roce 1792 byl Gustav III. postřelen účastníkem šlechtického spiknutí kapitánem Anckarströmem na maškarádě v Královské opeře a následkům zranění o několik dní později podlehl ve věku 46 let. Až pak, ve věku 83 let, konečně zemřel - vězeň, který pil čaj. Ten druhý, co pil kávu, byl propuštěn na svobodu. Zpráva o tom, kolika let se dožil, se už nedochovala. Podle jiných popisů více sofistikovaného pokusu krále Gustava III. napadlo, jak by se mohla zjistit pravda. Dvěma bratrům, dvojčatům, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, bylo přislíbeno udělení milosti, pokud jeden z nich vypije denně konvici čaje a druhý konvici kávy. Lékařské kolegium přesně pozorovalo reakce u obou provinilců, měřilo jim tep, kontrolovalo vylučování potu a nespavost. U královského dvora se uzavíraly sázky a profesoři medicíny očekávali jejich smrt. Léta plynula, zemřel jeden z profesorů, nakonec i král a druhý profesor, až konečně ve svých 83 letech zemřelo i čajové dvojče. Co bylo příčinou jeho úmrtí se neví, ale kávové dvojče žilo dál a není známo kolika let se dožilo. Nakonec experiment vyšuměl do ztracena. Omluvou pro toto konání  švédského krále budiž to, že "jeho" osvícenské  18. století je dobou vzniku moderní vědy, spjaté především s pokrokem v oblasti věd přírodních, využívajících při veškerém bádání metodu pokusu. Pro úplné poznání této epizody z historie kávy ještě dodejme, že díky hospodářské chudobě ve Švédsku jako důsledku několika neúrodných let se v první polovině 18. století rychle uchytila nová filozofie a ideály národnostního uvědomění. V důsledku toho bylo již v roce 1756 vydáno nařízení omezující osobní výdaje, t. j. zakazující veškerý dovoz kávy, čaje, čokolády, vína, lihovin, piva a medoviny, jižního ovoce a dalších asi 200 produktů. Jako vždy byl tento zákaz porušován a jeho vynucování bylo obtížné. Proto mohl ekonom Johan Fischersrtröm konstatovat: "Lidé riskují cokoliv pro produkt, který považují za nepostradatelný. Z mnoha jinak výborných lidí se staLi přestupníci zákona...!

Bohumil Tesařík