Výročí

Francois Lejeune byl známý po celém světě. Jeho kresby jsou ve sbírkách světových institucí i u soukromníků, jeho knihy zdobí knihovny. Napadá nás otázka: Známe ho? Napoví nám sedmikráska, kterou zdobil každou svou kresbu k poctě manželky, jejíž jméno tuto květinu připomíná. A nahradíme-li křestní jméno Francois jménem Jean a k němu vyslovíme iniciály obou původních jmen F., L., zdaří se nám jeho pseudonym rozšifrovat: Jean EFFEL. Jeho výročí narození připomínáme tímto textem.

Tento francouzský reportér, kreslíř, karikaturista, ilustrátor (12. února 1908 – 10. října 1982) se považoval za novináře a politického komentátora. Jako druhý ze sedmi sourozenců měl údajně přísnou vychovatelku i matku. Kdyby měl své pocity z dětství namalovat, nejspíše by nakreslil „ježka s tvářičkou zlého, naježeného, pichlavého kloučka,“ jak řekl v článku Nové doby. Dětství si musel uhájit a přišel na to, jak. Doslova si "stvořil" svět, který byl až nadzemsky krásný. A v citlivé duši introvertního dospívajícího kluka se zároveň rodily pozdější legendární postavy. Když se zamiloval ve třiadvaceti do krásné a laskavé Marguerity, dovedla právě ona otevřít vnitřní vesmír mladého kreslíře. „Poprvé jsem byl opravdu šťasten. Ježek ve mně jaksi ustoupil, stáhl bodliny a já jsem začal kreslit už nejen pro sebe,“ říká tamtéž v článku nazvaném Sedmikrásky a motýli Jeana Effela. A byl to právě motýl, kterého mu kdysi ukázala přísná vychovatelka, a byla to sedmikráska, inspirovaná celoživotní láskou – motivy, které si oblíbil. Proto měl jeho pseudonym tvar květiny, čtyřlístku či motýla.

Vystudoval umění, hudbu a filosofii. Přes silné snahy a přání otce, aby kupecké řemeslo převzal, se syn rozhodl pro kariéru profesionálního umělce. Často kreslil pro francouzské noviny l'Humanité a zde i oblíbený dětský koutek. Ve třicátých letech působil jako karikaturista francouzských novin a časopisů, kde dovedl jednoduchými tahy vyostřit aktuální politické problémy. Ilustroval Bajky Jeana de La Fontaina. Mezi jeho významné práce můžeme řadit kolekci protifašistických karikatur (1935) a knihu kreslených vtipů Mezi námi zvířaty (1953). Bravurně ovládl kreslířské řemeslo a byl velice pracovitý: vytvořil na dvacet pět tisíc kreseb, podepsán je pod více jak sedmnácti tisíci dalšími. Postojem i tvorbou se stavěl proti francouzské koloniální válce, upozorňoval na riziko fašismu. Satirou v kresbě tepal mocnosti, které se dopustily mnichovské zrady.

V Le Monde v kresebném seriálu Šest dní uvedl poprvé pánaboha, pozdější hlavní postavu pětisvazkového cyklu Stvoření světa: Le Ciel et la Terre (Nebe a země), Les Plantes et Animaux (Rostliny a zvířata), L'Homme (Muž), La Femme (Žena) and Le Roman d'Adam et Eve (Příběh Adama a Evy). Seriál byl označen za jeho největší dílo. Roku 1957 český režisér Eduard Hoffman natočil Stvoření světa - velice půvabný animovaný film. A to díky Effelovým kresbám shovívavého vševědoucího pánaboha s pomocníky andílky i poťouchlými čertíky, s Adamem a z jeho žebra stvořenou Evou, tančící se zlomyslným ďáblem. A díky veršovanému komentáři publicisty, výtvarníka, v té době velvyslance ve Francii a Effelova přítele Adolfa Hoffmeistera, který namluvil Jan Werich. V březnu roku 1958 se proto Jean Effel ocitl v Praze na premiéře. A tak s prvním celovečerním kresleným filmem, pojatém s nadsázkou a humorem zdomácněl v Československu i jeho autor. Příběh viděný jeho laskavýma očima, jednoduše a s grácií, znají dnes celé generace a ten mu zajistil již za života renomé. Jím autor vytvořil dobro a idylu - naivní však nikdy nebyl.

Effel se považoval především za novináře a politického komentátora. A potřeboval pevné myšlenkové zázemí. Světonázorem se mu stal tzv. socialismus s lidskou tváří. Rozvíjel svůj zvláštní vztah k ruské, potažmo sovětské společnosti. jako stoupenec generála a prezidenta Charlesem der Gaulla považoval ho za velkou záruku. Za osobní přispění a činnost ve válečných letech mu byl udělen francouzskou vládou Válečný kříž. Byl přitahován i představou duchovních dějin ruského národa. K  Československu získal srdeční vztah, který opíral o spolupráci s tehdejšími kulturními činiteli a umělci. V Praze vystavoval své kresby poprvé v uceleném souboru. Český tvůrčí potenciál, krásu naší země i zdejší pohostinství pokládal za mimořádné. Byl předsedou Francouzsko-československé společnosti i zakládajícím člen Mezinárodní organizace novinářů. Obdržel mezinárodní cenu "Za upevňování mezi národy", Zlatou medaili Světové rady míru, Řád přátelství, Mezinárodní novinářskou cenu.

Ze zdravice v katalogu k výstavě Jean Effel: Výběr z tvorby v Orlické galerii v Rychnově nad Kněžnou v roce 1982, kterou jsem, převzatou z Prahy, připravovala:

"Drahý Mistře, ... Miliony lidí se těší překrásnou poezií Vašeho kresleného humoru. Nám ... jste proto dvojnásobně drahý. Nedal jste nám totiž jen své umění, ale dal jste nám kus svého srdce, a tak jste se stal naším věrným přítelem. ..."

Olga Szymanská