Silný příběh silné ženy

V hlavní roli životního příběhu je sama jeho protagonistka, Soňa Červená, osobnost mimořádného talentu a píle. Slavné scény světa ji hostily, jen doma se mohla znovuobjevit až ve svých 77 letech. Život a kariéru této neobyčejně charismatické osobnosti poznamenala doba a zloba totalitních režimů stejně jako nezlomnost jejího charakteru. Nyní se můžete do příběhu světoznámé operní zpěvačky ponořit na plátnech vybraných kin prostřednictvím celovečerního dokumentu Olgy Somerové lakonicky nazvaného Červená.

Je to vyprávění, při kterém se tají dech. Ať už pro zlomové historické okamžiky či pro defilé úžasných osobností, které lemovaly cestu životem dnes již dvaadevadesátileté, přesto stále elegantní a noblesní dámy. Soňa vzpomněla na slavnou hudební tradici svého otce Jiřího, který stál u zrodu pražského kabaretu Červená sedma. A svému pradědečkovi Václavovi, výrobci žesťových hudebních nástrojů, přisuzuje objev nástroje, jenž si nechal Adolphe Sax patentovat jako saxofon.

Záběry dokumentu se převážně odehrávají, jak jinak, v divadelních kulisách, ať už našeho Národního divadla, opery v Berlíně nebo v San Franciscu. Vždyť Soně Červené už jako malé holčičce učarovala Carmen – a svůj sen později dokázala mnohokrát naplnit.

Ze vzpomínek na rodiče nelze vytěsnit hrůzy nacistických koncentračních táborů, jimiž prošli, a později podivnou smrt maminky v komunistickém vězení. Soňu, jejíž manžel emigroval, považoval totalitní režim za nepřátelskou osobu. Nic platno její nevídané nadání, kterým rozzářila vyprodané karlínské divadlo v Divotvorném hrnci od Voskovce a Wericha. Z brněnské opery chtěla přejít do Národního divadla, ovšem tamní odbory a stranická organizace to nepovolily.

Naštěstí dostala angažmá v berlínské Státní opeře a tam brzy i prestižní titul Komorní pěvkyně. Proslavila ji úchvatná barva hlasu, precizní příprava a naprostá spolehlivost.

Roku 1961 ji angažoval šéfdirigent Berlínské filharmonie Herbert von Karajan do Salcburku. Jenže před Soňou Červenou stála berlínská zeď, která zazdila všechny plány a naděje, tak se rozhodla, že jí projde. „Bylo to nejtěžší rozhodnutí v životě, protože otec ještě žil, a já věděla, že už ho nikdy neuvidím,“ říká v dokumentu.

A první angažmá v emigraci pak byla její milovaná Carmen v San Francisku po boku Maria del Monaco. Zpívala také v Los Angeles, San Diegu, Seattlu a Chicagu, v milánské La Scale, v pařížské Velké opeře, diváci ji viděli i v mnoha dalších operních domech.

Úchvatná Soňa Červená dávala také světu objevovat Leoše Janáčka, jehož Její pastorkyni učila sólisty v San Francisku a na několika dalších scénách česky. Ba co víc, přeložila všechna Janáčkova díla do angličtiny, němčiny a francouzštiny.

Když po 40 letech ukončila svou operní kariéru, oslovilo ji prestižní činoherní divadlo Thalia v Hamburku, v jehož muzikálu The Black Rider vystupovala na pěti kontinentech.

Po návratu z emigrace Soňa konečně mohla účinkovat v Národním divadle. Byla to ona, kdo inicioval operu o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude…, stejně jako operu 1914. Hlavní roli ztvárnila také v činoherní inscenaci Čapkovy Věci Makropulos v režii Roberta Wilsona.

Ale to už jsme se dostali daleko. Nezbývá, než vám doporučit, abyste si s charismatickou Soňou Červenou – osobností, vedle níž stál na pódiu třeba Jan Werich, Mario del Monaco, Luciano Pavarotti nebo Plácido Domingo, která spolupracovala s Rafaelem Kubelíkem, Herbertem von Karajanem, Robertem Wilsonem, Lou Reedem i Tomem Waitsem - zopakovali neklidné události 20. století i toho současného 21. Věřím, že budete stejně ohromeni, jako jsem byla já.

Více informací na http://www.aerofilms.cz/filmy/330-Cervena/v-kinech/.

Text a foto HaM