Dagmar Štětinová: Červená sedma

Jako soubor zanikla Červená sedma roku 1922, její členové však ve své skladatelské a tvůčí činnosti pokračovali dále. Po celý život rozdávali svá srdce, své nadšení a své umění nesčetným posluchačům.

Zakladatel Dr. Jiří Červený zemřel roku 1962 jako pětasedmdesátiletý.

Písně „sedmáckých skladatelů“ vešly na pódia, na gramofonové desky, do notového materiálu a později i do rozhlasových vln. Jsou melodické a věčně se zelenají touhami mladého člověka po lásce, zestárlého nacházejí u vzpomínek na mladé dny. Není tedy důvodu, aby ležely v archivech a na pultech antikvariátů, pod nánosem prachu za pomnění. Vždyť je v nich stále něco z trvalých hodnot, jsou nevadnoucími nesmrtelkami, které by potěšily povzbudily a osvěžily myšlenky i city člověka každé doby.

Účinkujících hostů měla Červená sedma v Praze na své scéně v Hybernské ulici, kde působila po první světové válce od roku 1918, velmi mnoho. Vystoupili zde Vlasta Burian i Emil Burina, Artur Longen, M. B. Stýblo, Eman Fiala i Jindřich Plachta. Rovněž autorská spolupráce se tehdy značně rozšířila. Doktor Červený skládal své melodie nejen na slova oblíbených textařů, ale i na básně Petra Bezruče, Q. M. Vyskočila, Viktora Dyka, Fráni Šrámka a dalších. Takové písně měly ovšem charakter vážnější a byly určeny pro náročnější obecenstvo ke slavnostnějším příležitostem.

Už názvy písní, jako třeba Ballinga a Červeného Píseň republikánského buržoy, napovídají o pokrokovém a protiválečném zaměření Červeného skupiny.

Většinu členů Červené sedmy přivedly do Prahy studia. Přivedla je sem z venkova, a oni na svůj domov nezapomínali: Dokládá to třebas valčíková píseň Jiřího Červeného Už mně koně vyvádějí, ke které sám složil text i hudbu.

Nebo také Písnička z mládí na slova Eduarda Basse:

Letní noc se rozklenula nade mnou,

Zlato hvězd se tiše třpytí v tmách,

Za městečkem voní vůní tajemnou

Pokosený jetel na lukách…

Jako kmenoví autoři působili v Sedmě kromě Dr. J. Červeného skladatelé František Hvížďálek a Karel Balling. Roku 1913, když Sedma byla na zájezdu v Luhačovicích, se při náhodném setkání seznámili s Eduardem Bassem, který prosil Dr. Červeného, aby jej vzal „za svého“. Bass byl pak velmi platným členem. Tak jako všichni psal texty i skeče, aktovky i humoresky. Překládal také francouzské šansony. S K. Ballingem přivedl na svět půvabnou Malřískou písničku, Nemravnou píseň, Pierot a Kolombina, s Dr. Červeným pak Píseň o udatném hrdinovi, Děvčátko z jedničky, Císařovna Evženie a další.

Za dobu trvání Červené sedmy složili její autoři na dvanáct set písní. Většinu z nich redigoval. R. A. Dvorský a vydalo je pražské nakladatelství Syrinx. Text převedl do češtiny jeden z významných členů Červené sedmy Eduard Bass:

Byl chudák hoch, měl dívku rád,

Ta nechtěla ho ani znát.

Řekla jen: „Srdce matky chci,

Srdce tvé matky pro své psy.“

Šel, zabil matku, srdce vzal,

Srdce jí vyrval, utíkal.

A jak tak běží, upadne,

Srdce mu z ruky vypadne.

Po kamení se kulilo

A slyš, to srdce mluvilo.

To srdce ptá se, vzlykajíc:

„Neublížil sis, chlapče, nic?“

Průvodní obrázek: zakladatel kabaretu Červená sedma Jiří Červený.

Dagmar Štětinová