Africké květiny

Swingující samomluvy

Vladimír Kouřil

Tuto mimořádnou knihu Vladimíra Kouřila jsem četla pomalu, pozorně a ještě jsem se k některým pasážím vracela.

--------------

Odpusťte mi krátké intermezzo.

Dostala jsem e-mail od kamaráda Jakuba Zahradníka. Jakub je muzikant a to jak se říká všestranný. Také je básník, filosof a myslím, že renesanční člověk. Není žádným ego rváčem za své výslunní. Jeho otec byl známým kapelníkem Orchestru české televize a měl úspěch už od dob svých muzikantských začátků. Jakub se dostává na zasloužené výsluní až v posledních letech. Měl několik vyprodaných Betlémských kaplí, kde uspořádal koncerty, stejně jako v Anežském klášteře a mnohde jinde. Nedávno připravil blog o hudbě (www.zahrajnik.cz), jakési diskusní fórum. Vítá příspěvky a podle mne to bude moc zajímavé. Také mu pošlu svůj článek. Jako publicistka, která třicet let psala o hudbě, si o ní něco myslím, což ráda sdělím.

--------------

Hudba je všude a ve všem. O tom píše velice zasvěceně Vladimír. Známe se dlouho z dob Jazzové sekce, ale připadám si jako největší hlupák, když jsem nevěděla, jaké má vědomosti, o kterých se mi ani jako hudební publicistce nemohlo zdát a dodnes se asi nezdá dnešním hudebním kritikům. Ačkoli jeho knížka tvrdí, že píše o jazzu, který jako lidstvo samo má kolébku v Africe, není to tak zcela pravda. Vladimír má ve své knížce nejen kořeny jazzu, jeho vývoj a veškeré hudby vůbec, ale hluboké, leč přitom čtivé úvahy o umění, o dějinách a souvislostech mezi vším. Jeho kapitoly o tom jak přicházela (a nepřicházela) tzv. taneční hudba, swing, rock and roll, dixieland do Československa mi připomenuly moje mládí a historie Jazzové sekce zase dobu, kdy mladí lidé chtěli vyjádřit svoje postoje i přes nepřízeň (to je slabé slovo) režimu.

Není nutné, abych rozebírala Vladimírovy úžasné úvahy, myšlenky a znalosti. Nutné je si tu jedinečnou knihu přečíst.

A autorovi přeju, aby byl zdráv a mohl napsat po pěti úspěšných knížkách ještě další.

Knihu vydalo nakladatelství 65. pole.

Eva Střížovská