Slovo na červen

Dnes, kdy píši toto Slovo, je Mezinárodní den dětí. Na webu již máme článek od Lady. Také jste si všimli, jak se to děvče rozepsalo? A to když přišla poprvé do Klementina na moji otázku, zda také píše, mi odpověděla zamítavě. Včera jsem se jí na to ptala. Řekla: - no, do té doby jsem to nezkoušela. Takže vítáme novou autorku.

V rozhlase zrovna rozmlouvá redaktorka s psycholožkou a výchově dětí a o tom, jak jsou dnes jiní, protože je vychovává nová svobodná generace.

Zrovna se mluví o tělesných trestech. Je shoda v tom, že facka je ponižující, ale plácnutí přes zadek je někdy výtečný výchovný prostředek. Naprosto souhlasím. Když jsem poprvé hlídala malou dvouletou pravnučku Magdalenku, nechtěla mi dát ruku při přecházení ulice. Po plácnutí na zadeček a upozornění, že tak to bude, když neposlechne, se její malá ručka vsunula do mé velké vždycky, když se blížila ulice. Jinak jsem si ráda temperamentní Magdičku jednou či dvakrát týdně ráda užila. Obdivovala jsem její energii, s kterou poskakovala po mé posteli a přitom mi recitovala ukázky z dětských pořadů v televizi a zpívala, její nádherné dětské otázky jako např. "koukni na mně, už mi roste tělo?" a hrála jsem si s ní na stan, vybudovaný z velké krabice, na fotbal s míčem v ložnici atd.

Děti jsou úžasné. Jsou daleko chytřejší než dospěláci, jak to mimochodem uvádí hezky Jaroslav Dušek ve svých představeních. A je to tak. Nejprve do nás dospělí hrnou poučky, informace, rituály z jejich původních rodin, zákazy a někdy dokonce výhružky. A jak říká herec Dušek, mnohá další léta nám trvá se toho balastu zbavit.

Jsem ráda, že mám tři prima děti, čtyři vnuky a čtyři vnučky (všichni jsou dnes víceméně dospělí), a dvě pravnoučata. Děti jsou radost. A jak říká moje kamarádka Míla, a i když se ti to někdy nezdá, koukni na poučku předtím…

Ale také trochu k časopisu. Rozeslala jsem po e-mailu článek o Českých kořenech, jakési shrnutí historie toho, jak vznikly a pokračovaly. Už dostávám reakce, udělám z nich článek a v úterý se ráda půjdu podívat do Městské knihovny na premiéru filmu o našich krajanech ve Vancouveru. Jistě jste také dostali pozvánku, kterou mnozí v zahraničí mohou brát jen jako informaci.

Jsem omezená technikou, prosím, pište mi e-maily na moji adresu strizovska@seznam.cz, na cesky-dialog mne ta mrška z neznámých důvodů nechce pustit, Lada mi musí přeposílat důležité mejlíky. A vzhledem k tomu, že v mém novém dobříšském bytě probíhají stavební práce, dlím na chatě, kde mi zase vůbec nejdou e-maily, jen na web cesky dialog se mohu podívat. A taky psát, což je potřeba. A dnes jsem dokonce nemohla ani telefonovat, neboť můj chytrý drahý telefon, kterému důvěrně říkám mobil-debil, mi hlásil, že tísňové volání a nic dalšího. Naštěstí si to před chvílí rozmyslel a začal fungovat normálně. (Tedy normálně je silné slovo.)

Když nemohu celé dny sedět u počítače, má to své výhody. Například jsem zasadila zelené fazolky, hrášek a další zelené rostlinky. Zalívat jsem nemusela, už několik dní prší. Takže možná porostou i houby. Určitě. Včera jsem našla jednoho žampióna.

Když nemohu v noci, spíše k ránu spát, což se mi dost stává, vzpomínám na nedávný výlet s Marinou za kamarády do Kostelního Mlýna ve Švédsku. To byla krása! Snad jste o tom v ČD už četli. Slíbené články o muzikantovi Ivanovi Hajnišovi a o výtvarnici Míle Drunecké už také píši.

Mějte se krásně červnově! (Já se taky budu snažit.)

Eva Střížovská

Foto: Audiokniha autorky Naomi Aldortové - čte Jaroslav Dušek