Komu asi patřila?

Jde o knihu, milý čtenáři. Jednotlivý svazek, více knih nebo celé osobní knihovny, které patřily některé z postav naší historie. Nebo i dávno zapomenutému, obyčejnému čtenáři, ale jsou pozoruhodné zase jinak. Protože i knihy mají svou historii – a často velice pestrou, a jejich cesty jsou spletité a doprovázené mnoha příběhy. Také osobními vpisky a poznámkami, zajímavými exlibris i zásahy cenzury. A s jejich pomocí lze nahlížet na naše dějiny zcela novým pohledem, který poodhaluje výstava právě zahájená (od 4. 12.) v Českém muzeu hudby.

Je to tak trochu neobvyklá výstava. Připravilo ji oddělení starých tisků knihovny Národního muzea a je vlastně prezentací ukončeného projektu „PROVENIO“, na kterém zde pracovali jeho odborníci.  Jde o utřídění knižního fondu podle jeho původu (tedy vlastnictví), čili takzvané „provenience“.  Rozhodně ale nebude šustit nudou zaprášených knih. Naopak ukázkami z knihoven slavných osobností poodhaluje často překvapivé momenty z jejich všedního života a doplňuje je i dalšími sbírkovými předměty. A tak můžete spolu s knihami vidět například i archeologické kladívko Joachima Barranda, který mimochodem četl i české knihy, nádherný vějíř Emy Destinnové či klíček od rakve K. H. Borovského.  Obsah zajímavých knihoven doplní tematicky i hudební ukázky či mluvené slovo.

U založení muzea a jeho sbírek v roce 1818 stála skupina osvícenských šlechticů v čele s hrabětem Šternberkem. Do sbírek se knihy – tak jako i první sbírky jakéhokoli druhu – dostávaly zpočátku především dary těchto mecenášů, kteří muzeu věnovali i řadu cenných rukopisů a starých tisků. Později přibývaly fondy z pozůstalostí významných osobností české vědy, kultury, i politiky, jejichž rodiny si čím dál více pokládaly za čest darovat či nabídnout ke koupi svoji knižní sbírku. Často velice cenné byly i menší dary, například od venkovských učitelů či farářů, kteří také mívali hodnotné knihovny, a dary z jiných slovanských knihoven v Evropě i jinde. Od počátku byla knihovna budována s výrazně bohemikálním zaměřením.

Výstava je pro návštěvníky rozdělena do osmi celků, které přibližují knihovní fondy z různých úhlů pohledu. Lidé okolo knih – tedy co měli ve svých knihovnách nakladatelé, vydavatelé, spisovatelé, ilustrátoři či tiskaři – ale objevuje se i druhá strana, která často zasahovala do osudů knih a knihoven – cenzoři a ještě dříve inkvizice. A tak zde najdeme ukázky cenzorských zásahů různých období (včetně osoby proslulého pátera Koniáše), nebo i ukázky samizdatové literatury.  Oddíl Učenci a knihy představí knihy patřící vědcům (např. J. Dobrovskému, P. J. Šafaříkovi)jako každodenní pracovní nástroj. Do muzea přicházely často i s dalšími sbírkami těchto vědců – archeologickými, zoologickými…Druhou mateřštinou vědců dřívějších století byla italština a tudíž i odborná literatura převažuje v tomto jazyce. Lékaři a lékárníci doplňovali své knihovny preparáty tkání a orgánů, ale také částmi těl exotických zvířat a minerály, které používali jako suroviny pro přípravu léků.

Na křídlech múzy – neboli knihy umělců obrozenskými literáty počínaje a avantgardními umělci konče. Často sdílely bouřlivé či bohémské nebo naopak poklidné osudy svých majitelů, kteří knihy dostávali, nacházeli, ztráceli, četli – nebo také nečetli, což dokazují i nerozřezané tituly (dříve se knihy prodávaly tak, že bylo nutno jednotlivé stránky tištěné na arších nejprve doma rozřezat). V knihách umělců lze také možná častěji než v jiných nalézt různé osobní vpisky, včetně ne příliš lichotivých poznámek na adresu čteného autora či někoho úplně jiného…

A co Ženy a knihy? Vdovy po význačných mužích často byly těmi, kdo věnoval manželovu knihovnu do muzejních sbírek. Jiné ženy zase formovaly postavení a životní styl svých vrstevnic, pozvedaly úroveň české literatury. A tak se zde setkáváme s knihami z majetku Boženy Němcové či Dobromily Rettigové, ale i s knihami – dárky, které věnovali známí muži svým ženám a naopak. Co vše o dárcích i obdarovaných mohou vypovídat ta – krásným písmem - psaná věnování , ale i ručně psané a zcela soukromé přípisky? Slavná herečka Národního divadla Hana Kvapilová možná měla vazby některých knih z látek svých divadelních kostýmů.

Veřejnosti na očích byly osobnosti činné politicky i společensky, jimž knihy také většinou sloužily k práci, ale část knihovny měla i osobní, intimní rozměr.  A tak zjistíme, že Miroslav Tyrš vlastnil množství cestovatelských příruček či slovníků, nahlédneme do knihovny revolucionáře J. V. Friče a dalších. Tyto knihovny spojoval ještě jeden důležitý atribut, a to zvýšený podíl knih věnovaných jinými veřejně činnými osobnostmi, s nimiž majitel knihovny přicházel do styku, často se speciální dedikací.

Zvláštní skupinou majitelů knih jsou sběratelé  - bibliofilové, o jejichž zájmech vypovídá oddíl Vášeń a posedlost. Knihomilové a knihomolové hromadící nejrůznější zvláštnosti a opatřující je nejroztodivnějšími exlibris (včetně erotických), či poznámkami. Milují všechny knihy od těch plesnivých až po bibliofilie. Najdeme tu knihy z majetku Josefa váchala, ale i Bohuslava Jiruše, jehož tajemná bedna musí ještě několik desetiletí čekat na rozpečetění v Národním muzeu.

Jiné příběhy se dozvíme v sekci Příběhy knih. Některým lze těžko uvěřit – třeba tomu o „zastřelené knize“. Naštěstí je tu důkaz – kniha z bývalé zámecké knihovny v Mimoni, do níž někdo v 17. století střelil a ve hřbetu zůstala kulka. Jsou tu ale i vzácné španělské nebo mexické staré tisky, dovezené darem císaři Leopoldovi, nebo kniha z Madagaskaru s nádhernou dedikací. A víte, co byly „špalíčky“? Ručně doma sešívané sešitky nejrůznějšího čtení, z nichž pak vznikla tlustá knížka pro celou rodinu. I takový tu jeden je, patřil mamince malíře Mikoláše Alše a dal zřejmě později název jeho slavnému dílu, které dodnes známe jako Alšův špalíček.

Výstava v mnohém inspiruje. K úklidu vlastní knihovny, pořízení vlastních exlibris (děti si je mohou přijít vyrobit i do muzea), k zamyšlení nad krásnou knihou darovanou těm nejmilejším k Vánocům. Navštívit můžete i doprovodný program v lednu, kdy bude možné nahlédnout do některých pražských palácových knihoven.

České muzeum hudby do konce února 2016

Martina Fialková