Můj Přítel, Jiří Matýsek

(2 Září 1928, Česko-Slovensko - 17 Listopad 2014, Austrálie)

S Panem Jiřím Matýskem, který byl po dlouhá léta vůdčí osobností Orla (“Eagle - Australia, New Zealand and South Pacific Region”), jsem se seznámil v kostele Svatého Františka Saleského v Sydneyském předměstí Surry Hills, při Nedělní Mši Svaté, celebrované pro České, Moravské a Slezské krajany v Českém jazyce. Bylo to v osmdesátých letech minulého století, kolem roku 1985.

V té době byl Českým Kaplanem v Sydney (a též pro Austrálii a Nový Zéland) Liberecký rodák P. Ing. Petr Eliáš, blahé paměti, původně chemický inženýr, jenž v šedesátých letech emigroval do Říma, aby studoval Bohoslovectví. Po vysvěcení na kněze se přesunul do Austrálie, aby v Sydney převzal již zmíněnou pozici Českého Kaplana, po úmrtí P. Vladimíra Ondráška v druhé polovině sedmdesátých let (P. Ondrášek byl rodák z Újezdce u Přerova).

Jiří mne od samého začátku zaujal svou laskavostí a svým zápalem pro věc - pro to, co dělal. Zdarma připravoval a tisknul Orelské periodikum, vycházející v jeho režii čtyřikrát do roka, které pak nezištně rozdával mimo jiné nám, věřícím, v kostele po Mši Svaté. Kromě dobře vybraných aktuálních článků jiných autorů uváděl i svoje vlastní články a komentáře, které vždy byly “to the point” (k věci), ať už se to týkalo námětu článku, nebo nepostradatelného “duchovního náboje”, jenž jeho úvahám nikdy nechyběl. Byl hluboce věřícím Katolíkem a Křesťanem, a jeho Motto bylo:

Kéž by se náš národ (národy) vrátil (vrátili) k Bohu !

Jeho osobní život byl pohnutý, až do “přistání u klidných břehů Austrálie . . .”

Po únorovém komunistickém puči byl komunisty vězněn v jedné z jejich neslavně proslulých věznic (už si nevzpomínám ve které, i když mi to před lety sám, osobně sdělil - snad na Mírově či ve Valdicích). Ze žaláře se mu podařilo, na přímluvu Panny Marie (jeho vlastní slova a svědectví) utéci, přičemž se nezdržoval ukrýváním na Česko - Slovenském území, ale ihned pokračoval přes hranice přímo na Západ (nevím již, zda to bylo původně Německo či Rakousko).

V nové vlasti se oženil s Australankou (Beryl Matýsek), se kterou měl čtyři děti (dva syny a dvě dcery), takže rod Matýsků je v Austrálii zachován, po meči i po přeslici. Matýskovi bydleli po dlouhá léta v Sydneyském předměstí Avalon (přesněji Avalon Beach), na adrese 1A George Street (tedy “Ulice Jiřího 1a”), pár desítek metrů od jedné z mnoha nádherných Sydneyských pláží, obmývaných Jižním Tichým / Pacifickým Oceánem. Když se před několika málo lety Matýskovi přestěhovali do Winmalee v Modrých Horách, 80 km na západ od Sydney, říkal jsem si: jaká škoda !

Na druhou stranu ovšem, bylo to z místa “where the sea eagles fly” / “kde mořští orli létají” - Avalon Beach, na místo “where the mountain eagles fly” / “ kde skalní orli létají” - Winmalee, Blue Mountains . . .

Jiří nás opustil symbolicky právě 17 Listopadu, kdy jsme slavili 25 Výročí Začátku Sametové Revoluce a “Den Boje za Svobodu a Demokracii” - on sám za Svobodu a Demokracii celý život bojoval, a též se o ně velkým dílem zasloužil.

Byl člověkem velké víry, naděje a lásky, a i osobní statečnosti.

Zůstane navždy v mém srdci.

Zdař Bůh, Jiří !

Kéž Ti Náš Pán Ježíš Kristus dá Nebe !

Petr F. Durna, 4 Únor 2015