Psáno přes oceán

Z kanadského Vancouveru píše - den po tragickém pátku 13.11. ve Francii - Dr. Josef Skála.

Milá paní Evo,

Dneska mi poštou dorazil Vámi laskavě zaslaný Český kalendář 2016, děkuju moc. Vaše knížečka dorazila teda právě v době, kdy jsme bombardováni zprávami o zvěrstvu v Paříži a zůstává nám rozum stát nad tím, kam se naší vlastní idiocií dostala naše civilizace, nad tím, jak naše přiblblá politika politické korektnosti už zřejmě definitivně uřízla větev na který sedí už pět tisíc let prdelka naší civilizace, a nad tím jak už se náš odchod z jeviště týhle zeměkoule nedá zastavit.

Já vím, i přesto, že jsme se mnohokráte setkali (třeba na konferencích SVU), tak jsme nikdy neměli příležitost se více seznámit i když jsem samozřejmě dlouhá léta věděl o Vaší práci a úsilí o nalezení sounáležitosti mezi Čechy doma a Čechy v exilu ( trochu více se znám s Vaší spolupracovnicí pani redaktorkou Martinou Fialkovou – zvláště po jejím pobytu ve Vancouveru letos v červenci při natáčení Českých kořenů ve Vancouveru. Nicméně mi to nějak nedá abych nesednul ke klávesnici a drobátko se s Vámi nepodělil o mejch dojmech z Vašeho Českého Kalendáře.

Budu upřímnej. Po počátečním prolistování jsem si nebyl jistej zda ta moje úvaha o “Modlitbě Sv. Františka Saleskýho” do toho Kalendáře vůbec patří. Hlavou mi totiž probíhaly dávný vzpomínky na stařičký sedlácký almanachy a ročenky, který jsem jsem vídával ohmataný  na poličkách s petrolejkama u svejch příbuznejch v jižních Čechách a ze kterejch jsem kdysi míval spíš srandu. To jsem byl ale ještě malej blbej kluk. A navíc představa, že navázat na takovou tradici právě teď, v kontextu toho co nás právě obklopuje, se samozřejmě jeví jako práce bezútěšná, naivní, zbytečná.

ALE, ALE, ALE:

Jo, zřejmě jsme zapoměli jak si uhájit  naše pojetí světa, rozumu, spravedlnosti, životních hodnot a tedy toho, co z homo sapiens sapiens tvoří , či aspoň do teď tvořilo, pochopení smyslu naší existence v téhle dimenzi, a pokoušelo se dosáhnout až na samotnej smysl života  (a to si dovolím říkat jako někdo kdo věnoval převážnou část svého života lékařskému výzkumu, pochopení toho kdo biologicky jsme, a zároveň drobátko i uměleckýmu vyjádření této premisy). A je to tedy naše vlastní selhání, že jsme se stali obětí  barbarismu středověkýho primitiva.

Abych nezabíhal. Strávil jsem dnešní večer tím, že jsem si celej Váš Českej kalendář 2016  přečetl od první do poslední řádky. A dejchla na mne prostota a laskavost, vrátil se mi Karel Václav Rais, Kája Mařík, Cirkus Humberto, Márinka říditelovic, Ptačí strom, Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. A mezi tím troška pyšnosti na legendu Přemyslovců, Karla IV., Kralovnu Dagmaru. Dejchlo na mne “lidství”, “člověčina”, prostota a porozumění a tedy podstata dnes uz zřejme ve věku digitálním zapomenuté definice toho co to znamená bejt človek, kterej bolí, je zmatenej, lituje, je nešťastnej, ale přesto preze všechno miluje a je na světě rád.  A vaří si knedliky se švestkovejma povidlama...

Milá paní Evo, jsme tedy zřejmě Vy i já už dinosauři , ale rozhodně netrpíme “digitální demencí” i když zřejmě  už nic proti skonu naší civilizace nezmůžeme.

Dovolte mi, abych vyjádřil z hloubky svýho srdce obdiv, ze přes všechno to digitální šílenství, co se snaží Vám dokázat, že se snažíte zbytečně, že už Vás nikdo nebude poslouchat, tak jste věrná svému přesvědčení. A že  i když si možná někdy myslíte ze házíte svou práci do větru, tak přece jenom někde na týhle smrtelně nemocný zeměkouli jste se dotkla aspoň jednoho srdce.

Děkuju

Dr. Skála

Na fotografii je Dr. Skála s přítelkyní, pianistkou Evou Solar-Kindermann. S oběma jsme v létě natáčeli a uvidíte je v našem novém dokumentu České kořeny ve Vancouveru.