Nová planeta

Martin Vopěnka

Zděsila mne tloušťka knihy: 614 článek textu! Ale upoutal mne podtitul: Prastarý příběh z daleké budoucnosti. Takže jsem četla skoro čtrnáct dní. O tom co bude a co bylo...

V rozsáhlém příběhu se prolínají dva světy - Stará a Nová planeta. Totiž, není nová, jen se od původní Země územně oddělila a nechala ji napospas zmaru. Daniel žije v přetechnizované a citově zcela vyprahlé společnosti Nové planety s otcem vesmírným vědcem a matkou, která na počítači vymýšlí potraviny pro vyvolené.

Pak jsou tu ještě lidé mezi oběma světy, nevyvolení, kteří na Nové planetě dělají pomocné práce a např. se starají o mrtvé. V jednom bílém pytli se na hromadu mrtvol na Staré planetě dostane vinou zákeřnosti nevlastních bratrů i Daniel. Byl vržen do světa, který čtenáři připomene surový středověk. Na planetě zbyly nepoužitelné trosky vyspělého světa, lidé tu proto žijí v primitivních a násilnických podmínkách.

Příběh je to složitý, zachycuje dospívání chlapce v muže a jeho začlenění mezi „jiné” lidi. Mnohokrát mu jde o život, přátel i nepřátel má spoustu. Myslí jinak, poznává složitá pravidla - a snaží se být užitečný výjimečnými nápady na zlepšení života aby přežil.

Nevím, jak dlouho Martin Vopěnka román psal - ale už příprava musela být časově velmi náročná. Nenechte se odradit trochu zdlouhavou první kapitolou, protože bez ní by nevynikl rozdíl mezi popisovanými civilizacemi. Je to kniha o tom, čeho se máme bát...

Vydala Mladá fronta

Venda Šebrlová