Má vlast francouzskýma očima

Jako každoročně, nabídl orchestr FOK v den státního svátku, kterým si připomínáme Den vzniku samostatného československého státu, slavnostní podvečerní koncert. Hrála se – tradičně – Má vlast Bedřicha Smetany, cyklus šesti symfonických básní, tak důvěrně známých každému českému posluchači. Velké procento posluchačů v Obecním domě tvořili i cizinci, jak je to ostatně běžné. Já jsem měla možnost navštívit jej v doprovodu francouzské pianistky Sylvaine Wiart, která v Praze v těchto dnech pobývala a návštěvu slavnostního koncertu uvítala.
Jak by také ne, když sama má díky dlouhodobé spolupráci s českým houslistou Jaroslavem Šonským již dlouho v repertoáru Smetanova Dvě dua pro housle a klavír Z domoviny (krom dalších skladeb českých skladatelů, díky nimž – a řadě koncertů v naší republice - se takto již několik let seznamuje s českou kulturou). Dříve také hrávala a s obdivem se vyjadřuje i o Smetanově klavírním triu g moll. Z orchestrálního Smetanova díla se ale setkala pouze s Vltavou jako nejznámější částí Mé vlasti. Tím větší byla její radost, když se nyní naskytla příležitost slyšet Mou vlast jako celek. Jaký dojem zanechala v podání orchestru FOK s dirigentem Petrem Vronským v očích i uších francouzské hudebnice?
Několika jejími – pečlivě hledanými slovy shrnuto: „Velké dílo, u něhož lze jasně – i pro nezasvěceného zahraničního posluchače – vycítit jeho poselství, úlohu, jakou mělo sehrát a sehrálo zřejmě ve vašich dějinách. Expresivní podání díla orchestrem s perfektní souhrou, skvěle připraveným dirigentem (Petr Vronský dirigoval náročné dílo zpaměti), který precizně a detailně věnoval pozornost každému jednotlivému hráči a skupině.“ (Zde Sylvaine Wiart použila krásný výraz pro dirigentovu práci, když se vyjádřila, že dirigoval, „jakoby tvořil svět“…)
Nádherná hudba plná barev se v podání FOKu jevila jako oslava nejen české státnosti či krásy země, ale jako oslava humanity vůbec. Sylvaine Wiart dále velice ocenila zejména práci obou skupin dechových nástrojů a také harf, ale i sehranost celého orchestru, který působil velmi angažovaně, naplno vtažen do tohoto procesu „tvoření“ onoho kouzelného světa pod dirigentovou taktovkou. Z jednotlivých symfonických básní ji zaujala provedením asi nejvíce oslnivá Šárka.
Zajímavým postřehem pro mne bylo, že velmi ocenila slavnostní oblečení a chování většiny (domácích) návštěvníků a povšimla si i hezky a slavnostně oblečených dětí, chlapečků dokonce (!) s motýlkem. Francouzské zvyklosti jsou i při návštěvě velkých koncertů ležérnější. Význam tohoto dne i Smetanovy hudby pro přítomné publikum byl pro ni i tímto podtržen.
Není marné, při časté kritice těch či oněch jevů na našich pódiích i hledištích, si občas vyslechnout názor „zvenčí“. Možná se pak uvidíme v trochu jiném světle, než jsme si schopni připustit, možná, že to s tou naší národní identitou a nedostatkem hrdosti není až tak zlé. Tím spíš, že to nebyl názor laický. Vždyť v tomto případě jde o vynikající zkušenou výkonnou umělkyni, která se před několika lety na pódiu Obecního domu – byt´s jiným orchestrem, Filharmonií Bohuslava Martinů, sama představila v Mendelssohnově dvojkoncertu spolu s Jaroslavem Šonským, a díky spolupráci s tímto – ve Švédsku žijícím houslistou – sama pomáhá propagovat českou hudbu na dalších zahraničních pódiích.
Martina Fialková
Foto: archiv FOK - dirigent Petr Vronský
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad