Priscilla Lim-Ulč (82)

Narodila se na čínském ostrově Amoy, ale její rodina byla vzhledem k politické situaci  a svému aristokratickému původu nucena emigrovat do Švýcarska.

S Otou Ulčem se seznámila na Silvestra roku 1960 v New Yorku na Manhattanu. Upoutal ho prý její nezvyklý půvab, který mu připomínal vílu a prozrazoval i její původ: otcem byl čínský aristokrat, matkou Švýcarka.

Priscilla Lim pracovala tehdy v organizaci UNICEF (United Nations Children's Fund). Přátelila se tam s Čechy, z nichž jedním byl i Ota Ulč.

Nebyla to však láska na první pohled: prý jí nápadník napřed připadal příliš… “orientální”.

Ale rychle si  “zvykla” a doprovázela pak svého manžela na mnohých cestách po celém světě.

Svatbu měli v roce 1964, narodil se jim syn Ota a manželství to bylo velmi  šťastné…

Tyto řádky napsala Misha Swinkels-Nováková včera v Belgii, když jsem jí požádala o článek a  fotografie.

Všichni, kdo jsme znali výkonného publicistu a spisovatele Otu Ulče jsme znali i jeho ženu Priscillu. A je nám líto, že tak dobrá žena už opustila tento svět. Ještě připojuji dopis Oty... (na snímku Priscilla s Otou na oslavě jeho osmdesátin v Praze, v pozadí Barbara Semenov z Austrálie)

-ES-

PRISCILLA 14. SRPEN 2015

Důvodů k neradostným sdělením může být přemnoho, ale tou nejbolestivější je zpráva, která nás právě postihla: Priscilla, manželka po víc než půlstoletí, matka potomka, permanentní partnerka, společná putovatelka v přemnohých Tramtáriích všech kontinentů už není, právě zemřela.

Jako pachatelé rodičovské nezodpovědnosti jsme kdysi dávno naše tehdy jednoroční robátko vlekli do džungle na Borneu, v Mikronésii na atolu Truk se nám synáček téměř k nenalezení odbatolil do někdejšího kulometného hnízda Japonců, za světové války zaslouženě poražených.

Ostrovy v jižním Pacifiku, pouště v jižní Africe, ledacos jsme úspěšně absolvovali, ale nepodařilo se zvládnout rakovinu, která před dvěma roky napadla její esophagus a pozvolně bolestivě ji zardousila. Aristokrat, šlechtična, kterou její původ neoloupil o skromnost a přitom schopnost se pohybovat v jakkoli noblesním prostředí. Osudu nikdy nepřestala být vděčná za jí poskytnuté možnosti, smířena s dočasností naší pozemské existence.

Vhodným závěrem tohoto tristního sdělení snad bude prastará indická moudrost, vyjádřená těmito ovšemže nikoli českými slovy: Když jsme se narodili a v kolébce všelijak vřískali, všichni tam tehdy přítomní se radovali. Nechť potom až do okamžiku našeho definitivního konce žijme tak, že my se budeme usmívat a naši blízcí budou reagovat s upřímnými slzami.

Priscille se to povedlo, což potvrzujeme, současně obohaceni a ochuzeni.

Manžel, syn, další příbuzní a přátelé