Milý Dr. Alexandře,

Moje kalifornská přítelkyně napsala tuto svoji zkušenost s NDE již dávno, ale dr. Alexader, jako uznávaný neuroloog  byl jedním z protestujících o tomto jevu. Tvrdil, jako mnozí jeho kolegové, že toto není možné, protože mozek po smrti už nefunguje...já to neumím popsat odborně, ale čtenáři to snad pochopí.

Jednou se však stala dr. Alexandrovi mozková příhoda. Vznášel se nad svým tělem, vidě, jak si lékaři nad jeho tělem povídají co dál, atd., jak to popisují všichni, kdo to zažili.

Uzdravil se a napsal o tom knížku. Všechna svá negativní tvrzení o NDE vzal zpět. Jeho kniha se stala bombou. Od doby, kdy dr. Moody napsal bestseler Život po životě, o které vědci vedli spíše vemi skeptické debaty, mujseli vědci nyní brát vážřně zkušenost svého kolegy.

Autorka dopisu nám poskytla i další velmi zajímavé zkušenosti ze svého žíivota. Postupně je budeme uveřejňovat včetně těch, které nám zašlete i vy.

-ES-

náležím k té skupině, pro kterou jste napsal knihu Nebeský důkaz, ale komu nikdo nechtěl věřit, že jejich zážitek byl opravdový. Můj se přihodil v r. 1969 v Haywardu v Kalifornii, v nemocnici „Kaiser“.

Svým způsobem byl podobný tomu vašemu. Také jsem chytila tu neobvyklou infekci „histolickou amoebu“, většinou nazývanou Montezumova pomsta, podobnou tyfu. Mexické Puerto Vallarta jsme navštívili v létě 1969, když jsem přinesla tu infekci v latentním stavu do Kalifornie, (když jsem ji dostatečně neléčila Tetracyklinem) a mé symptomy neustálého průjmu  propukly až když naše rodina vylezla na Mount Whitney. Tehdy jsem netušila, že amoeba se mi dostala do krve vystoupáním nad 12.000 stop v řidčím vzduchu.

Hlavním důvodem, proč vám dnes píšu po přečtení Vaší knihy Nebeský důkaz, je poděkovat vám za odhalení Vašeho příběhu veřejnosti. Potřebuje to velkou odvahu, úsilí i mnoho času a také vystavit se zlobě asociace lékařů. Ve vaší knize jste jako věrohodný specialista v mozkové činnosti odhalil zkušenost poté co lidé opustili svá těla. Nazývalo se to mimotělní zkušenost a Dr. Moody to také tak nazýval. Ale lékaři dělali takový brajgl i u něj, že to změnil na NDE (near death experience = zkušenost blízká smrti). Tak umožnil doktorům, aby tvrdili, že tato zkušenost je jen fantazie mozků těch lidí.

A tak vám děkuji ze srdce za všechny z nás, kteří museli desítky let držet v tajnosti nejhlubší a vitální zážitky našich životů.

Díky vám můžeme dnes nalézt odvahu stát si pevně na svém s Vaší podporou.

Posílám Vám svoji NDE zkušenost z roku 1969, co jsem v r. 1989 našla odvahu ji popsat.

Kniha Raymonda Moodyho „Život po životě“ mi ukázala, že člověk může najít slova k popsání toho, co jsem považovala za nepopsatelné.

Mohu také říci, že jako velmi malé děcko (asi tak 2 leté) jsem se cítila být velmi stará (jako velmi respektovaný 90 letý) úspěšný obchodník. Když jsem zjistila, že všichni kolem mne mě považují za malou holčičku, byl to pro mne velký šok a ponížení. Obzvláště proto, že mě považovali za děvče. Ale být uvězněn v těle malého děvčátka se všemi mými vědomostmi jaksi ztracenými, nezbývalo mi než hrát roli děvčátka.

Přikládám kapitolu z mé rodinné „Ságy Já, Stará duše v Mým Tělíčku“ napsaná někdy v r. 1985. Jak jsem se cítila opuštěná a nešťastná celé mé dětství.  Přála jsem si celé dětství a dospívání slyšet o někom, kdo zažil nějaké vysvětlení či možnost vzpomínek z předchozích životů a měl odvahu sepsat je, aby každý o nich mohl číst!

To bylo po mé vlastní zkušenosti z listopadu 1989. A nyní Vaše kniha Nebeský důkaz a navíc Vy jako velká autorita s vědeckým zázemím a jako neurolog, který studuje mozek a operuje! To byl můj sen, který se stal skutečností!

Mohl byste se zeptat, setkala-li jsem se s někým, kdo měl stejné pocity a byl v mládí starý? „Ano“. Bylo mi asi 45 let když jsem byla na konferenci v Asilomaru blízko pláže Carmel v Monterey, CA na shromáždění Náboženské vědecké skupiny a mužů sedících blízko mne v posluchárně jsem se zeptala, měl-li někdo stejné pocity jako já: „Ano, řekl jeden, „za mlada asi v 16 jsem měl pocit velmi staré osoby. Dokonce jsem uvažoval o sebevraždě, ale neudělal jsem to kvůli rodičům.“ Nemohli jsme kvůli přednášce pokračovat a teprve za 3 dny jsem ho znovu uviděla. Proč jste tedy nespáchal sebevraždu? Řekl, že je knězem a tak že pomáhá lidem řešit jejich problémy.  „Tím jsem velmi šťastný.“ Nevyměnili jsme si adresy, čehož lituju. Ale jsem šťastná, že jsem ho potkala!

Vaše kniha Nebeský důkaz naznačuje, že my lidé existujeme věčně a tudíž po více životů a to také podporuje moje pocity dlouhověkosti a znovuzrození.

S vděčností a mnoha díky Vaše

Georgina Teyrovsky