Nevyužitý herecký talent Ireny Kačírkové

Herec, který už odešel na věčnost, zůstává často i dlouho potom v paměti diváků prostřednictvím svých výrazných rolí divadelních či filmových. Irena Kačírková (nar. 24.3. 1925 – 26.10.1985), jež by se v tomto čase dožila devadesáti let, tak zůstává pokud jde o film hlavně dobrotivou paní Perchtou z legendární a dlouho „trezorové“ komedie Bílá paní, profesorkou přezdívanou studenty Jana Ámosa z muzikálu Starci na chmelu, anebo parádivou princeznou Drahomírou z pohádky Byl jednou jeden král. V divadle – než byla odstavena na vedlejší kolej po roce 1968 – se zapsala jm. Jako Zlodějka z Londýna, Benátská vdovička či Alžběta v Marii Stuartovně.

Mohlo být těch rolí a pro diváky pozoruhodných zážitků daleko víc (angažované postavy soudružek z lidu, traktoristek apod. By se mezi nimi zřejmě nevyskytovaly), kdyby ta mimořádně krásná, vzdělaná a talentovaná herečka – původem z bohaté ostravské rodiny, po „vítězném únoru“ však totálně ožebračené – kývla na spolupráci s komunistickou tajnou bezpečností StB. Na její sliby vysokých honorářů i mezinárodní kariéry, posléze ale na hrozby úplného zákazu filmování a dokonce odebrání dcerky, aby nevyrůstala v reakcionářském prostředí.

Profesionální dráha Ireny Kačírkové začínala po absolvování konzervatoře, naštěstí jen krátce, na jevišti Realistického divadla. Traduje se, že zkoušky tam zahajoval zpěv budovatelských písní a předčítání úvodníků Rudého práva. Se skupinou výborných kolegů a vrstevníků (Svatopluk Beneš, Václav Vozka, Dana Medřická, Lubomír Lipský, Miloš Kopecký atd.) se však brzy dostala do souboru Městských divadel pražských za éry Alfréda Radoka. Setrvala zde až do smrti, třebaže hereckých příležitostí jí po nástupu nového vedení MDP  a v období tzv. Normalizace začalo ubývat. O definitivní odchod z jeviště a ze světa vůbec se postarala zhoubná nemoc, které Irena Kačírková podlehla ve věku šedesáti let. Rolí zralých žen ani změny režimu na konci roku 1989 se nedožila.

-jn-