"Moje" vzpomínka na osvobození Plzně

(i když pamětníkem nejsem...)

Zatím poprvé a naposledy jsem letěla přes oceán v roce 2005. Bylo to do USA a zpět, byly jsme tam s Evou Střížovskou, šéfredaktorkou Českého dialogu, na krajanské konferenci SVU v Miami a taky pár dní v New Yorku. Při zpáteční cestě, kterou jsem absolvovala sama, neboť´Eva ještě cestovala do Texasu, jsem seděla v letadle vedle velmi zajímavé paní.

Když jsme se představovaly, odkud jsme a co děláme a já jí řekla, pro jaký píšu časopis, tak se najednou rozpovídala.. Ukázalo se, že je dcerou jednoho amerického vojáka, který v roce 1945 osvobozoval Plzeň!

Už dávno nebyl naživu, zemřel nedlouho po válce..  Paní měla českou maminku, protože tento voják si v Plzni tehdy nasel děvče, které si chtěl vzít. Opravdu se tak stalo asi v roce 1946 nebo 7, a ona pak odcestovala s manželem do USA a nic netušila, že za chvíli "spadne klec". Od té doby ta mladá žena už nikdy do Československa nepřijela, nikdy už nespatřila své rodiče...

Narodila se tato dcerka, která mi příběh vyprávěla. Otec brzy zemřel na nějakou nemoc, byl také o dost starší než matka. Mladá vdova s dcerkou zůstala už celý život sama. Na Československo kvůli tomu, jak se chovalo k historii o osvobození atd., úplně zanevřela. Neudržovala žádné kontakty, dceru česky nenaučila.

Až po smrti matky, před pár lety, se tato dcera – rozhodla najít své příbuzné v Plzni a od té doby vždy jednou za rok létá do Česka.. Nerozuměli jí anglicky, ona jim česky ...ale přes potomky se nějak dohovořili a prý mají nyní velmi hezké vztahy...Tehdy letěla asi potřetí.

Dala jsem tenkrát té paní svoji vizitku,  at´ se mi nějak ozve... ale neozvala už.  Škoda, mohl to být hezký příběh, rozhovor do Českého dialogu – s jakýmsi happy-end. Ale vím jen toto...

Martina Fialková