Kluci za plotem a nová Ústava

Politikon Zdenka Reimanna

Kluci za plotem a nová Ústava

Navštívil jsem minulý týden Konferenci Akademie věd ohledně přípravy nové ústavy. Přišel pan Jiří Dienstbier, paní Jana Marvanová, pánové Petr Pithart, Petr Havlík, několik poslanců a senátorů; snad 50 zajímavých lidí. Konferenci zahájil pan ministr Dienstbier povídáním o senátních podrobnostech. Zdůraznil, že dává přednost parlamentní demokracii, nikoliv přímé, protože ta by vedla jen k anarchii či zmatku. Konečný návrh Ústavy předloží vládě a očekává, že ho schválí Parlament i Senát. Všichni výše zmínění mluvili velmi rozumně a k věci. Paní Marvanová se mimo mnohé jiné zmínila, že moc má lid, vláda ho zastupuje. V následující diskusi se mi povedlo položit první otázku večera panu Dienstbierovi: „Předkládáte své návrhy vládě, ačkoliv, jak paní Marvanová správně uvedla, podle platné ústavy moc má lid, který vláda jenom zastupuje. Ten lid se vám nějak vytratil. Prosím kam?“

Ve všeobecném veselí pan Dienstbier rozpačitě vysvětloval, že až svůj návrh nové Ústavy vládě předloží, jednotliví ministři ho vezmou do terénu a prodiskutují s voliči, občany, neboť to dostanou za úkol a budou konat. Lid se tak může k návrhům Ústavy vyjádřit; jestli na jejich poznámky vezme vláda nějaký zřetel, se pan ministr nezmínil.

Následná diskuse se týkala víceméně nastoleného tématu, úlohy lidu v tomto ústavním zmatku. Vnuklo mi to myšlenku, že kdyby „lid“ své ústavní doporučení a návrhy dal v bodech na jeden A4 papír a prezentoval ho na budoucích setkáních s koaličními ministry, diskutoval s nimi věcně a suverénně, neustále opakoval to samé ve všech regionech na všech setkáních, dosáhl by více, než když se chová jako kluci za plotem. Náš „lid“ totiž ztratil zájem míchat se s kariérními politiky, bít se za poctivou věc. Ale stačilo by možná prosadit do Ústavy jen právo či povinnost referenda na důležité věci, které si vesnice, město, region, kraj či republika určí. V současnosti k referendu povinný počet lidí nepřijde a hlasování dostavivších se je prohlášeno za neplatné. Ve Švýcarsku měli podobný problém. Když ale zrušili povinnou hranici hlasujících a bylo po vůli těch málo, co přišlo, účast na místních referendech dosahoval a dosahuje rekordu.

Pokud ministr Dienstbier propaguje parlamentní demokracii, ne přímou, znamená to, že přímá je stále na stole. Znamená to, že návrh nové Ústavy může tvořit lid, který podle platné současné ústavy má vrcholovou moc, a po jejím schválení si může vytvořit novou vládu, kterou pověří zavedením a dodržováním nové Ústavy. Ta nová vláda se nutně nemusí skládat ze současných, většinou bezpáteřních politiků zavedených stran, které už ztratily své historické opodstatnění. Znamená to, že se musíme přestat chovat jako kluci za plotem hřiště, kde se hraje skutečný zápas, a zapojit se do něj. Stačí začít prosazovat právo referenda, v němž bude po vůli těch, kteří k němu přijdou. To je dostatečně přímá demokracie.