Jak to vidí důchodce III – cesta za zdravím

Jako opotřebovaný člověk, téměř čerstvý starobní důchodce, jsem na vlastní kůži poznal, že placením sociálního a zdravotního pojištění ještě není a nebude o vás postaráno, ale že jste se stal pouze dobrou kořistí lékárenských a farmaceutických společností.

Po pravidelné lékařské prohlídce, to je dvakrát do roka, jsem opět získal informaci, že můj stav je stabilizovaný, nezhoršuje se, a odpovídá zcela normálnímu opotřebení stárnutím, až na to, že na tu kontrolu chodím proto, že mě příroda sama od sebe, obdarovala tím, že mám něco se svými játry, i když jak se zjistilo, nejsou tvrdnoucí od chlastu ani od nějaké dřívější infekce.

Prostě lék zvaný Essentiale forte to umí udržet na uzdě a vlastně mě tak prodlužuje životní šance. Aspoň tomu chci věřit. Když to mé léčení začalo, byl jsem poprvé překvapen tím, že v lékárně jsem doplácel na předepsané balení 639 Kč, pak se stalo, že to v jiné lékárně bylo jen 539 Kč. Ty léčebné lahůdky vydrží půl roku. Denně tak můžete zapsat do svých výdajů 5.55 Kč, tedy takové dva rohlíky při dnešních cenách.

Když lékárny svůj boj za zákazníky převedly přes osvobození od poplatku 30 Kč za lék, na členskou kartu, stalo se, že manželka získala u ambiciózní společnosti AGEL členskou přenosnou kartu do lékárny, která samozřejmě spadá pod tuto, už dobře známou instituci.

A tak zcela přesvědčen o tom, že s kartou v ruce získám jakousi tu výhodu na ceně, dostal jsem po spatření doplatkové ceny malý záchvat zuřivosti z bezmocnosti. Protože cena za obvyklé předepsané množství byla 913 Kč s tím, že si pro ještě jednu krabičku budu muset přijít jindy, jelikož není skladem, anebo mi napíší recepis na ten zbyteček, abych si ho mohl vyzvednout jinde. Samozřejmě že jsem zdvihl hlas na lékárnici v bílém, ale pak jsem se rozhodl a odmítl jsem léky převzít, vyžádal si recepis zpět a šel po okolí hledat jiné cenové nabídky.

Pro zdraví to je vhodné doporučení, něco se projdete a prokrvíte mozek, zapřemýšlíte a třeba i uspějete s vyhledáním levnější nabídky.

A protože společnost AGEL zcela výhodně provozuje drážní polikliniky a tedy má své sídlo v konkrétním případě hned u nádraží, tak jsem zašel na nádraží, kde má silnou konkurenci v lékárně Dr.Max. A světě div se a důchodci zpozorněte. Dal jsem dotaz a pevně držel svůj recepis v ruce, zda jsou mi ochotni sdělit, kolik by tento lék stál u nich v lékárně. Ochotná mladá lékárnice mě sdělila, že to je i po zdražení kvůli DPH 558 Kč. A je to proto, omlouvá se mi, že stát na tento lék nepřispívá a je ve volném prodeji. No samozřejmě, že mi hned klesl krevní tlak a byl jsem ochotný vyplnit žádanku o členskou kartu. A tak cestou za zdravím jsem získal do peněženky důchodce 355 Kč.

Rada a ponaučení na závěr?

Dokud můžete chodit, obejděte si s lékařským předpisem více lékáren a ptejte se na cenu. Asi se to vyplatí. Vždyť to není takový strašný úkol, když dnes máte lékáren téměř tolik, kolik je rohů na ulicích. A když vás chce některá vzít na hůl, tak se ji jednou pro vždy vyhněte.

Ale co mohu jako radu dát na  víc ?  Našel jsem si webové stránky www.hledejceny.cz a tam zadal do vyhledávače heslo „Essentiale“ a dospěl jsem k závěru, že i tady si dělají co se jim zlíbí, protože cena v lékárně u Dr.Maxe byla k dnešnímu dni nejnižší. Takže se Vám skutečně vyplatí dát si obchůzku, držet v ruce recepis a ptát se na cenu a umět důrazně oznámit, že drahé věci nekupujete, že na to jako důchodci nemáte. Prostě mějte důstojnost a nenechte se sebou vláčet.

A co na závěr, nemyslíte si, že po přečtení této informace by se vyplatilo dát o sobě vědět na ministerstvu zdravotnictví, aby už konečně zavedli regulované ceny na léky, zejména ty, které jsou doporučovány odbornými lékaři a jsou pro pacienty nepostradatelné? Tedy, obecně na léky, na které jste po celý svůj pracovní život přispívali do zdravotního pojištění? To je ale pro mě recepis, který neumím vyplnit. Vy snad ano?

Přeji bezpečnou pochůzku po lékárnách.