Slova kolem nás

Komunismus

Zase den co den slýcháme a čteme slova komunismus, komunistický, zase se, jak rádi říkají novináři, hojně „skloňuje" sousloví komunistická strana. Není divu, Komunistická strana Čech a Moravy, jak se organizovaní komunisté momentálně jmenují (stále s tím přívlastkem neshodným, bijícím do očí zvláště v letech Národní fronty: vedle Československé strany lidové a Československé strany socialistické tu byla nikoli Československá strana komunistická, nikoli Komunistická strana československá, nýbrž Komunistická strana Československa, jež ve svobodných poměrech metamorfovala v Komunistickou stranu Čech a Moravy, nikoli už Slezska), dosáhla volebního úspěchu, co na tom, že ji v české společnosti většina nechce, když z volící menšiny jí každý pátý dal svůj hlas. Hle, ve svobodných volbách se část národa (v Karlovarském a Ústeckém kraji) svobodně zbavuje svobody - taky proto, že pravice svobodu ponížila na příležitost pro některé nenasytně týt z eráru.

O komunismu už toho bylo napsáno i řečeno hodně, co je to komunismus, dobře víme. Nebo ne? Příruční slovník jazyka českého definoval komunismus na sklonku první republiky takto: „komunismus (vysl. -ny-), komunism, -ismu m. směr usilující o zrušení soukromého vlastnictví. Palacký vidí ve snahách dělnictvu přejících mnoho revolucionářství a hlavně komunism. Mas. Nastane konečně doba úplné rovnosti, ano i doba snad komunismu. Kníže i nádeník podají sobě ruce, nebudouť míti oba nic. Ner."

František Trávníček to ve Slovníku jazyka českého (1952) viděl takto: „komunismus >, -mu, m., z franc. comm- = socialistický směr hlásající společenské vlastnictví a beztřídnost; = společenský řád vytvořený na těchto zásadách; komunista [-stka], m. = stoupenec [-nkyně] komunismu; -stický [sticky; stičnost] > = v duchu komunismu, hlásající komunismus: -stická strana".

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost měl jasno v prvním vydání (1978): „komun|ismus [-nyz-], -mu m , 1. beztřídní společnost, druhá fáze společ. řádu po vítězství proletářské revoluce: přechod od socialismu ke k-u 2. věd. marxisticko-leninské učení o této společnosti a její výstavbě: vědecký k. 3. předmarxistické učení usilující o sociální rovnost: utopický k. 4. (prvotní) k. prvobytně pospolný řád; -ist|a, -y m (1. mn. -é, hovor. -i) stoupenec komunismu; člen komunistické strany; -ka, -y ž; komunistick|ý [-ty-] příd.: k-é zásady; k. tisk; k-é a dělnické strany; K-á strana Československa; -y přísl. jednat k." Týž slovník (skoro téhož autorského kolektivu: Filipec, Daneš, Machač, Mejstřík...) ve svobodných podmínkách komunismus předefinoval (citováno z dotisku 3. vydání z r. 2005): „komun|izmus [-ny-], -ismus [-z-], -mu m 1. ekon. společné vlastnictví majetku: spotřební k. náboženských sekt 2. utopické prognózy sociálně spravedlivé společnosti; marx. společenské vlastnictví výr. prostředků a odměňování podle potřeb 3. polit. a ideologická teorie a praxe komunistických stran; - ist|a, -y m (1. mn. -é, hovor. -i) člen komunistické strany; stoupenec komunizmu; -ka, -y ž. -ick|ý [-ty- příd.: k. tisk; k. ideologie, výchova; K-á internacionála Kominterna; k-á strana; -y přísl."

Ale možná že nejvýstižněji definoval komunismus Karel Havlíček Borovský, a to v článku zvaném Komunismus, uveřejněném v jeho časopise Slovan 26. 6. 1850. To už je dávno, velmi dávno, ještě neexistovala ani strana sociálnědemokratická, z níž se pak komunistická vyloupla, ještě komunisté své politické oponenty ani sebe navzájem nepopravovali, nežalářovali, ještě Kutnou Horou (kde úvaha vznikla) nepochodovaly Lidové milice, ještě nebyli likvidováni živnostníci a ještě se nebral majetek sedlákům, ještě se s duchovenstvem nezacházelo jako se zločinci, ještě se neškemralo o devizový příslib nutný k cestě do svobodného světa, ještě se nestály fronty na pračky, maso nebo ovoce, ještě komunisté nerozhodovali o tom, kdo může zastávat vedoucí funkce nebo kterému nadanému dítěti se odepře středoškolské či vysokoškolské vzdělání jen proto, že jeho rodiče jsou „politicky nespolehliví", v onom roce 1850 se teprve narodil Masaryk, jehož pomníky za sto let komunisté strhnou a o němž po celou dobu své vlády budou drze lhát, a přece prozíravý Havlíček (stačilo mu přečíst si Marxův a Engelsův Komunistický manifest, který bude ještě po století a půl naivně obdivovat Umberto Eco) pochopil, oč (po)běží:

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. - Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk."

Havlíčku, Havle...

Autor: Jaromír Slomek (viz foto)

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze

(článek z roku 2012 byl převzat se souhlasem autora z http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/)