Proč klidná ČR nedokáže najít nudného prezidenta, ptá se Politico

Česká republika si libuje ve své reputaci vyrovnaného srdce střední Evropy. Je klidná až netečná. Proč ale vždycky v jejím čele stane výstřední postava? Proč na Pražském hradě nezasedne někdo nekontroverzní? V článku nazvaném Monarchové Pražského hradu se tématem zabývá evropský server Politico.

Server, respektive autor příspěvku Benjamin Cunningham - korespondent řady světových novin a magazínů, který v Praze vyučuje novinařinu - si Čechy příliš neidealizuje, spíš naopak. Popisuje je jako usedlé milovníky levného piva s ambicemi vlastnit venkovskou chatu. Jejich prezidenti takoví ale rozhodně nejsou a ve světě zanechávají výraznější stopu, než by se od hlavy desetimiliónové země očekávalo, píše. Týká se to Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana.

Havel - poslední československý a první český prezident - byl nejen disident, ale také básník a esejista, náruživý kuřák, surrealista a fanda rockové muziky. Politico připomíná jeho přátelství s Frankem Zappou a Rolling Stones. Havel je sice ikona, ale Češi k němu měli ještě za jeho života ambivalentní vztah, podle serveru zčásti proto, že jim prezidentův protikomunistický postoj připomínal jejich spoluvinu z éry bývalého režimu.

Havla vystřídal jeho rival a ideologický oponent Klaus, údajný liberální ekonom, který se na rozdíl od Havla proti komunistům otevřeně nestavěl. „Vyžíval se v pobuřujících veřejných názorech na mezinárodní scéně srovnáváním Evropské unie se Sovětským svazem a označováním problému globálního oteplování za náboženství, a nikoliv vědu,“ píše Politico a dodává, že Klaus v 90. letech pomohl zapojit českou ekonomiku do světové, ovšem „za strašnou cenu“ - kupónovou privatizací přišli k lukrativním majetkům i zloději. Klaus sehrál klíčovou roli při rozdělení Československa, které si většina občanů nepřála, připomíná dál článek.

Prezidentovy postoje mu otevřely dveře do konzervativních think-tanků v USA. O jejich přízeň však přišel díky svému hájení ruského prezidenta Vladimira Putina a prohlášení, že Krym Ukrajině nepatřil, zmiňuje ještě Politico.

Klause na Hradě sice vystřídal další jeho souputník, avšak ani Miloš Zeman není žádný nudný patron. „Ubírat se cestou, která uráží vládu, sousedy a spojence, to není pro Zemana nic nového, stejně jako pro jeho předchůdce,“ nebere si servítky autor, který hovoří také o Zemanově náklonnosti k alkoholu a pomstychtivosti vůči rivalům. Na přetřes přijde jeho vulgární vystoupení v rozhlase v kauze Pussy Riot, podezření na to, že jeho předvolební kampaň financoval ruský Lukoil, podbízení se Číně i cesta do Moskvy na oslavy výročí konce války.

Strčí je do kapsy Babiš?

Pražský hrad je podle autora „zvláštním mocenským sídlem“, které možná výstřední chování svých nájemníků povzbuzuje vlastní podobou a polohou. Hrad je rozlehlým komplexem jako z Kafkova románu.

Češi se na jednu stranu mohou utěšovat, že ústava nedává prezidentovi příliš formální moci, na druhou stranu nic nezaručuje, že po Zemanovi nepřijde ještě výstřednější postava: miliardář a mediální magnát nařčený ze spolupráce s komunistickou tajnou policií, nynější šéf státní pokladny Andrej Babiš.

„Možnost, že na Pražský hrad přijde ještě mocnější monarcha, nikdy nebyla tak reálná,“ uzavírá autor.

(převzato z www.novinky.cz)