Divoká příroda Prahy a blízkého okolí - Radek Mikuláš, Jan Albert Šturma

Průvodce tou částí pražské přírody, o kterou se nikdo nestará, málokdo ji zná a skoro nikdo ji nemá rád

Autorskou dvojici této bohatě ilustrované dvousetstránkové publikace vytvořili geolog a tajný obdivovatel síly živé přírody Radek Mikuláš, a o generaci mladší botanik Jan Albert Šturma, zkoumající téměř vše, co poskytuje město. Jejich společné dílo – slovy obou autorů – nabízí pohled na desítky míst, nad nimiž se zájemcům o přírodu zatají dech, ať už obdivem anebo naopak zděšením či hrůzou. Čtenář se tu v každém případě vybízen k pozorování (třeba z jedoucí tramvaje) a poznávání neobvyklých jevů ve svém blízkém okolí.

Ve slově divočina je skryt protiklad k pojmu kulturní krajina. Přitom trocha divočiny je ukryta téměř všude, třeba v trávníku venkovského fotbalového hřiště, zatímco s vkusem lidského vlivu se lze setkat mj. V Žofínském pralese. Doslova v každém výseku krajiny je přítomen směs člověkem iniciovaných pochodů a procesů probíhajících spontánně. Výjimkou jsou chemicky ošetřované plochy letišť či golfová hřiště.

Mezi desítkami lokalit nové divočiny zaujímají přední místo už svou rozlohou vlaková nádraží a jejich nevyužívané objekty i kolejiště (Vršovice, Praha-Bubny, Žižkov, Smíchov, Dejvice) staré i nově vznikající skládky, bývalá zahradnictví, opuštěné průmyslové areály (Hostivař, Vysočany, holešovický či libeňský přístav, za obvodem hlavního města Kladno a jeho džungle značky Poldi). Nová divočina okupuje i bývalé zahrádkářské kolonie včetně jedné z největších, Jenerálky.

K zajímavým lokalitám patří koryto potoka Botiče od Petrovic až po ústí do Vltavy pod Vyšehradem, vrch Vítkov s kvetoucí pouští vedle mnoha horských pramínků, vegetace mezi dlažbou chodníků a ulic, či staré Olšany – ráj biodiverzity s plejádou všech myslitelných trvalek včetně hub (dřevokazný choroš, ale i pečárky, hřib koloděj či babka).

Závěr publikace tvoří rejstříky českých i latinských názvů organismů.

-jn-

Vydala nakladatelství ACADEMIA  a DOKOŘÁN