Politikon Zdenka Reimanna

UKRAJINA: Anexe Krymu byla opravdu válečným tažením a je s podivem, jak novou ruskou taktiku řízené agrese generálové, ministři obrany a prezidenti zemí svobodného světa zbaštili: stačí poslat na cizí území vojsko bez výložek. Nelze proti nim bojovat, nikam nepatří, tedy neexistují. Výsledek je ten, že Ukrajina o Krym přišla.

Teď má přijít o východní část země sousedící s Ruskem opět stejným způsobem; jen těch ozbrojenců, separatistů či uniformovaných nevojáků je daleko více a jsou lépe vyzbrojeni, dokonce raketami země – vzduch. Sestřelují jimi nejen vojenská letadla, ale i civilní, naposledy 17. července malajsijské na cestě z Amsterdamu do Kuala Lumpur s  289 lidmi na palubě. Nikdo nepřežil.

Ukrajina a celý svět protestují, diplomatické nóty putují odevšud do Ruska, dokonce i náš premiér Sobotka vydal prohlášení, že s invazí nesouhlasí (kdyby celý svět souhlasil, přidal by se). Prezidenti Porošenko a Putin si minulý týden podali v Bělorusku ruce, ale na východě Ukrajiny se válčí dále, tisíce lidí, Ukrajinců, Rusů, ukrajinských Rusů, ruských Ukrajinců, civilistů i vojáků s výložkami či bez (nelze dost přesně určit, kolik kterých) padlo. Padlo za co, ptám se.

Navrhuji jednoduché řešení: nechme Ukrajinu požádat EU o vojenskou pomoc a vyšleme na její východní hranici tolik vojáků EU, kolik je zapotřebí k vybití či vytlačení mimo-ukrajinských vojáků zpět do Ruska. Putin nezasáhne, jen uvidí, že 28 spojených evropských vlád nejsou blekotající zbabělci a Evropská Unie není shluk nezaujatých bruselských úředníků majících na mysli pouze své teplé místečko ve stále rozlehlejších kancelářských budovách.

ČESKO: Na naší navýsost důležité politické scéně to také vře; osvědčené politické strany upadají do úsměvného zapomnění, neosvědčená hnutí se stále více pozitivně prosazují a bezesporu vytlačí stále vládnoucí parlamentní strany do třeboňského rybníka ke kaprům. Dokonce je pravděpodobné, že se bude debatovat o starém trnu v patě, Ústavě, která podle platného zákona měla, ale nebyla schválena občany v referendu a tudíž není legitimní, není občanská a demokratická. Politické strany si bez souhlasu občanů uzákonily právo na moc a občany teď jen vydírají; z jejich poslanců se stali flašinetáři omílající stále stejné písničky o své dobrotě a opoziční zlodějně. A my se na ten cirkus jen díváme a platíme ho.

Po následujících volbách nás čeká vláda uskupení a hnutí, která snad obsadí ministerstva specialisty podle výše odborné kvalifikace a dosažených výsledků. Protože rozpočet je víceméně o plnění mandatorních povinností a volných peněz moc není, možná vytvoří pan Babiš poradní sbor ze 14 občany volených hejtmanů, čímž se nahradí Senát. Může zasedat jednou měsíčně. Možná se Česko stane první opravdu demokratickou a skvěle fungující postkomunistickou republikou?

fotografie: ČTK/AP

- Zdeněk Reimann -