František Kriegel - co s ním?

Ta diskuse trvá už hodně dlouho. Pro nás, kteří jsme na vlastní kůži (doslova) zažili jako novináři srpen 1968, byl hrdinou. Protože když byl s ostatními vedoucími politiky internován v Moskvě, jako jediný odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. On jediný svým chováním odsoudil tuto událost jako okupaci.

Tento týden vrcholily diskuse o jeho „vhodnosti” být poctěn čestným občanstvím Prahy 2. Znovu se přetřásalo: jeho působení jako lékaře na frontách španělské občanské války a pak na bojištích 2. světové války (Čína a Barma) -  a pozdější následné aktivity v únoru 1948. Byl totiž přesvědčeným komunistou již od roku 1931. To on a Josef Smrkovský (další osobnost roku 1968) převedl z rukou prokomunistického ministerstva vnitra tajně deset tisíc pušek a dva tisíce samopalů do rukou milicím. Byl zástupcem velitele a měl právo dát rozkaz ke střelbě. Prezident Edvard Beneš zabránil násilí tím, že odstoupil. Začal nám vládnout vypatlaný alkoholik Klement Gottwald a ten hrozeb Lidovými milicemi hojně využíval.

František Kriegel se časem dostal na ministerstvo zdravotnictví - a jak píše Tomáš Brolík v Respektu, sice se svým rozhodováním podílel na potírání TBC a snížil kojeneckou úmrtnost - ale... Také např. odsoudil jako „pavědu” genetiku a další „výmysly kapitalistického systému”.

Praha 2 se rozhodla, že Kriegel si čestné občanství nezaslouží. Samozřejmě si nepředstavoval naši současnost tak, jak ji žijeme. Pro něj byla komunistická strana ta jediná správná a měla nás inspirovat ke změnám svými příkladnými činy a zákony.

Jenže já si pamatuji na Krieglův opuštěný (a zpočátku i hlídaný) hrob v Motole. Chodila jsem kolem něj spoustu let k tatínkovu hrobu. Zdaleka jsem o tomto člověku nevěděla tolik, co dnes. Dávala jsem mu na hrob kamínky, byl přece Žid. Teď nevím, co bych udělala dnes. Ale prosím, když budete soudit, připomeňte si, že proti arogantním a surovým Rusům byl v Moskvě sám. To byla pro nás obrovská posila! Ostatní se strachy...

Venda Šebrlová