Srpnová rezidua a ukradený bratr

Česká republika si připomněla okupaci z roku 1968. Před šestačtyřiceti lety vtrhla v noci na 21. srpna na území tehdejšího Československa vojska Varšavské smlouvy, aby na dlouhé roky usekla slibně se rozvíjející demokratizační proces ve společnosti. K tomuto tématu se mohou čtenáři vrátit například v odborných příspěvcích Akademického bulletinu Rok 1968: Tání a úsměvy, tanky a kocovina; Invaze; Vpád vojsk a Akademie (Pohled z nižšího patra); Československá věda po osmašedesátém a do jisté míry se ho dotýká i pozdější úvaha O svobodě slova na webových stránkách http://abicko.avcr.cz/2008/7_8/

Vojenská invaze krutě zasáhla život v Československu a zemi následně připravila o tisíce jejích občanů, kteří raději odešli, než by se podrobili. Mezi těmi, kteří si přesto nesou rok osmašedesátý jako nezhojitelnou jizvu, je spousta čtenářů Českého dialogu, ovšem ne všichni toto trauma umějí popsat, jak to dokáže švédský spisovatel, autor desítek knih a stejně plodný dramatik a režisér ověnčený mezinárodními cenami, jehož jméno Vladimír Oravský zřetelně prozrazuje slovenské kořeny.

S rodákem z Rožňavy jsme se seznámili letos na jaře při Českých dnech v Kyrkekvarnu. Také on nesouhlasil se srpnovou bratrskou výpomocí spřátelených armád a našel si nový domov ve Švédsku. Ačkoli je profesně nesmírně úspěšný, otázku emigrace má hluboce uloženou ve svém nitru a vypořádává se s ní také prostřednictvím své tvorby. Letos vyšla v češtině, ovšem v elektronické podobě, jeho kniha Kdo mě okradl o mého bratra? Čtenáři se mohou se těšit na čtyři sta stran plných faktů a příběhů od několika slovensko-švédsko-českých autorů, jejich postřehy, popis vztahů mezi osobnostmi, národy a státy, epických migračních osudů a dobrodružství či prolínání kultur. Vladimír Oravský rovněž osobitě srovnává Švédsko a Česko/Slovensko. Smutné srpnové výročí tak připomínáme i krátkými citacemi z této knihy:

„Pokaždé když si sedám k počítači, abych psal pohádku pro děti nebo povídku pro starší, ukáže se, že jako natruc pojednává o mém útěku a následném boji o přežití. A pevným bodem v běhu času není pro mě narození Krista, ale srpen 1968, tedy okamžik, kdy jsem zdrhl ze své vlasti v reakci na její napadení uzurpátorskými jednotkami Varšavské smlouvy.“

„Utekl jsem ze své země a jejího režimu, protože jsem byl přesvědčen, že jsem dost silný na to, abych začal znovu, dost silný na to, abych započal nový život v kulturně a sociálně cizí zemi. Věděl jsem, že emigrace si vyžádá mobilizaci všech mých sil, a byl jsem připraven s ní zápasit, abych z boje vyšel silnější a jako vítěz.“

„Zdali bych se vystavil všemu tomu, co emigrace nabízela a co všechno za to vyžadovala zaplatit, kdybych býval tušil to, o čem se nikdo za železnou oponou ani neodvažoval snít: že diktatura mé rodné země, to vězení duše a těla, se zhroutí jako v infarktu?

Zdali bych se vystavil všemu tomu, co emigrace nabízela a co všechno za to vyžadovala zaplatit, kdybych býval tušil to, co se žádnému Švédovi ani v nejstrašnějších snech nesnilo: že Švédsko se v mnohém postupně začne podobat mé rodné zemi, které, můj ty smutku, nikdy nebylo dovoleno mít lidskou tvář?

Toť dvě z mnoha těžkých a stále naléhajících otázek, jejichž definitivní odpověď se skrývá za obzorem současnosti.“

A dobrá zpráva pro čtenáře je také skutečnost, že díky laskavé spolupráci s Vladimírem Oravským zpřístupňuje Městská knihovna v Praze jeho titul zdarma ve svém online katalogu: http://search.mlp.cz/cz/titul/kdo-me-okradl-o-meho-bratra/4059799/.

Foto převzato od Akademického bulletinu, archiv ÚSD AV ČR

- Marina Hužvárová -