Dopis ze Španělska

Chci vám napsat, jak tady ve Španělsku a v Madridu žijeme.

Madrid má 6 milionů obyvatel. Když musím jet občas do centra, je to pro mne utrpení. Všude spousta lidí, autobusy jedou pomalu, protože ulice jsou přecpané auty. Španělé se auty dostanou všude, i do těch nejužších ulic. Jsou schopni hledat hodiny parkování. Krouží, krouží, až si najdou místečko a šup tam. Některé rodiny mají tři i více aut, motorky, skútry. V Madridu je jen malý kousek pěší zóny u královského paláce. Také se zde jezdí na koních nebo v poslední době na kolech - na okraji Madridu je otevřena nová cyklistická stezka.

Na severu Španělska je Camino Pel, cesta, která je dlouhá asi 800 km, je pro pěší turisty a pro cyklisty. Používají ji sportovci z celého světa.

Na jihu z Andaluzie jsou zase zlaté a stříbrné stezky, po nichž se dříve vozily tyto rudy. Tak jako všude na světě i tady existuje násilí. Ve Španělsku je pověstná ETA. Kolikrát, když jdu po ulici a vidím kolony aut, myslím na to, zda-li nevybuchne zaparkované auto. Tak zde již přišla o život spousta lidí.

Tak raději něco o Češích zde.

Dosti často se scházíme na ambásádě, kam nás zvou na různá výročí, na návštěvy poslanců, apod. Bývají tu také výstavy, např. České baroko, hudební vystoupení.

Objevují se zde také mladí lidé na výměnné studijní pobyty nebo dívky jako au pair. Některé se vracejí domů, ale některé se tu provdají.

Od roku 1991 máme aktivní Klub Čechů a Slováků. Já také zpívám, již 6 let, v pěveckém sboru Esperanto. Míváme koncerty v Madridu a okolí. Zpíváme v chrámech a v kulturních střediscích. Právě zkoušíme opus Carmina Burana pana Orfa. Rádi bychom si vyměnili pobyt s podobnou českou pěveckou skupinou...

Též se věnuji třikrát týdně kreslení, malování a modelování.

Mám devadesátiletou maminku v Olomouci a syna Marka, který studuje v Praze medicínu. Také zpívá ve sboru.

Moje dcera porodila druhého syna Jakuba, vážil 4,50 kg.

Také občas pracuji jako tlumočnice. Tak, to je můj život.

Milé pozdravy všem v redakci.