West poprvé

Asi 50 mil jižně od Dallasu leží kouzelné městečko, jako vystřižené z westernových filmů. Ulice kdysi (vlastně ještě před nedávnem) prašné jsou dneska alsfaltové, ale dřevěné přízemní domky se stříškami proti slunci vypadají stejně jako před sto lety. A proč ne? Uprostřed městečka s příznačným názvem West je malebné starobylé nádražíčko, z kterého je dnes malé muzeum. (Podrobnější informace bude v jednom z dalších dílů seriálu i s obrázky.) Podle jmen na návěstních štítech obchodů a restaurací i podle dalších informací, je městečko plné Čechů.

My s Františkem jsme však jeli cíleně za jedním z nich, za Janem Vaculíkem. Není typickým starousedlíkem. Přijel sem až v roce 1968 znechucen sovětskou okupací Československa. Ujal se vydávání nejstarších texaských novin Hospodář. Je jim letos 110 let. Tyto noviny, které založil.pan... xcxxxxxxxxxx velice pomáhaly prvním českých usedlíkům v Americe. Přinášely jim rady jak zacházet s neznámou půdou, s neznámými plodinami, např. bavlnou a maizou, s neznámým počasím, psaly česky o problémech v nové zemi a radily jak je řešit, zároveň povzbuzovaly české vlastenectví a kulturu, která následně skutečně obohatila Ameriku.

I dnes je Hospodář vydáván v českém jazyce. Bohužel, čtenářů ubývá.

"Má-li to být, bude to, a já pro to učiním co mohu," říká současný vydavatel, který tvoří tyto noviny už 28 let. "I když mi napíše jeden člověk, že mu noviny pomohly, že ho potěšily, budu ve své práci pokračovat," dodává.

Ale situace není tak pesimistická. Hospodář si předplácí více než 500 zájemců (a jak známe, "čížkové" si pro úspory takové časopisy navzájem půjčují, takže čtivost je mnohem větší). Hospodář, který dnes už neradí jak zasít a jak sklidit, to už všichni dobře vědí, má dnes pestrý obsah a je jedním z mála česky tištěných novin a časopisů v Americe.

Jan Vaculík také říká: " Když se člověk rozhodne žít v jiné zemi, musí za sebou všechno nechat. Mně Československo nic nedalo, tady mám svobodu, za kterou jsem přišel, svobodu slova, svobodu rozhodování, jednání."

Na moji otázku pak doplňuje informaci o tom, jak to myslel s "pálením mostů".

"Myslel jsem na materiálno. Na to, že nebudu fňukat, že jsem tam někde zanechal byt tři plus jedna, že mi chybí špekáček, buřtguláš a pívo v blízké hospůdce. Naopak však jsem rád, že si sebou mohu do nové země přinést kulturní, historické a tradiční hodnoty."

Jana jsme s Frankem zastihli nejdříve v tiskárně, kde jsme mu spolu s jeho dcerou Janou a synem pomohli složit náklad novin. Pak jsme se odebrali do jeho domu.

Janova maminka nás pak pohostila báječnou fazolovou polévkou, klobásou a koláči. V poledne se zastavila i jeho žena, která jezdí jako řidička se školním autobusem. Dcera Jana, mluví dobře česky. Chystá se na studium novinařiny v Austinu. A nyní mi předala příspěvek do tohoto seriálu, který bude uveden v dalším čísle.