Slovo červencové (i trochu červnové).

Hned v úvodu chci velice poděkovat novináři Ivanu Hoffmanovi. Téměř každé pondělí ho můžeme slyšet v rádiu Dvojka. Nebere si servítky. Jeho politické komentáře jsou jasné. Výstižné, nebojácné a přitom lidsky laskavé. Najděte si je na internetu, potěší vás je číst. Dnes mluvil o tom, proč byl odvolán ministr spravedlnosti Pospíšil. Nu, vždyť to všichni víme – protože se ve svém mladistvém nadšení (díky bohu za ně!) probral z politického marasmu a rozhodl se chovat jako dospělý muž. Odmítl zametat pod koberec aféry politiků. A také už všichni víme, že politici tu nejsou pro lidi, ale jen pro svoje hamounství a chamtivost. A škoda premiéra Nečase, který se zdál na začátku své kariéry slušným člověkem. Už není! Už je v tažení zákulisních manipulátorů – mafiánů s ukradenými miliony a miliardami v krabicích od vína nebo v igelitkách... Asi mu vyhrožují a on se bojí, ale kdyby byl chlap, tak jde od válu.

Pravda je, že zavřený bývalý hejtman Rath je nejen malý vzrůstem, ale i malá ryba co do afér. A ty velké zlodějské ryby se samozřejmě snaží umetat si cestičku k dalším krádežím. Ministr Pospíšil se pokusil o nápravu. Je to naivní? Já myslím, že je to chlapské.

A tak tady chválím Ivana Hoffmana (kterého jsem mj. potkala poprvé na koncertě v červnu (!) 1989 v Bratislavě. Zpívala tam Joan Baez a vzala si na pódium Václava Havla a Ivana Hoffmana. Byla to vlastně sametová revoluce půl roku před její jaksi oficiální podobou. Estébáci tam tehdy vypnuli zvukové zařízení. Ale Joan se nedala, šla na kraj pódia a zpívala a mluvila bez mikrofonů.

Asi šest tisíc lidí ve sportovní hale zpívalo s ní, já taky. (Nahrávku mám a moc si jí cením.)

Když jsem přivezla do své tehdejší redakce Co vás zajímá reportáž s krásnými fotkami Ivana Prokopa, moje šéfredaktorka byla nadšená. Ale když přišla poté v úterý odpoledne z pravidelné porady s komunistickými papaláši, vrátila mi rukopis i fotky řkouc: Na nic se mě neptej a dej si to do šuplíku. Ano, dala. A za zmíněného půl roku za mnou přišly dívky z redakce Čs. televize (kde jsem pracovala předtím a odkud jsem byla vyhozená, protože bylo moje jméno čteno na Svobodné Evropě, že jsem cosi podepsala), jestli bych jim ten článek s těmi hezkým fotkami Joan nemohla dát – prodat na titulní stranu. A titulní strana toho časopisu byla veliká! Ano, vyšlo to tam i s mým dopsaným dodatkem jak estébáci vytrhali šňůry od mikrofonů. Ale to už byl listopad 1989, čili všechno bylo jinak a krásné. (Aspoň jsme v to doufali.)

Politická situace v naší krásné české zemi dnes po dvaadvaceti letech není krásná. Krásný je ale sokolský slet, o kterém si čtěte, pokud jste daleko, nebo přijďte na jeho akce v různých místech v Praze, pokud jste blízko... A já se zase musím opakovat:

Jsou na světě gauneři, ale také úžasní lidé (jako v tom sokole nebo ve skautu – obě třikrát v nedávné minulosti zakázané organizace mají výročí). A těch úžasných já naštěstí potkávám víc...

Přeji všem krásné léto.

Připojená fotografie Ivana Prokopa je historicky hodnotná. Joan Baez si drží z jedné strany statného Michala Prokopa jako možného ochránce a z druhé strany Václava Havla, který ji na koncert nesl kytaru. Byl to dobrý figl, který vyšel, protože si ho tajní takhle nedovolili zatknout, jak měli jistě v úmyslu. (Vlevo je ještě Vojta Lindaurer, šéfredaktor časopisu Rock a Pop.)