Stanovisko Demokratického klubu č. 49

K otázce restitucí církevního majetku

Za součást transformace společnosti po listopadu 1989 jsme považovali a stále považujeme alespoň částečnou náhradu majetkové újmy, ke které za minulého režimu došlo. Spravedlivé uspořádání majetkových vztahů mezi církvemi, řády a kongregacemi a státem považujeme od listopadu 1989 za nutný předpoklad pro vlastní právní vyřešení majetkových vztahů, ale také za nutný předpoklad pro faktické uskutečňování ekonomické nezávislosti církví sui generis na státu. S lítostí konstatujeme, že ani po dvaceti letech od přijetí příslušných zákonů nenašel Parlament ČR dostatek dobré vůle a odvahy prosadit v zákonech avizované navrácení majetku církví, církevních organizací a spolků, přestože tento postup je nejspravedlivější formou privatizace majetku zabaveného zrůdnou totalitní mocí a navíc i zmírněním způsobených křivd. Vítáme proto ohlášený konsenzus vládních stran s návrhem dohody, ke které došla po dlouhém jednání a oboustranných ústupcích komise složená ze zástupců státu i církví ve věci zákona o navrácení majetku církvím. Jsme však znepokojeni tím, že se opět ozývají, a to i z vládních stran hlasy, které navrácení zpochybňují.

Jedním z argumentů odpůrců restitucí je otázka vlastnictví příslušného majetku. Je však nepochybné, že tento majetek byl před jeho konfiskací komunistickým režimem v držbě církví. Proto je třeba jej vrátit, aby byly odčiněny křivdy způsobené konfiskací a zároveň bylo umožněno plné rozvinutí života církvím, které představují důležitou složku občanské společnosti.

Jiným argumentem odpůrců je napjatá rozpočtová situace ČR. Máme za to, že jde o argument populistický a hluboce amorální, neboť proti nápravě důsledků zločinu platný argument neexistuje. Nemluvě o tom, že finanční část náhrady je rozložena do dlouhého období, takže rozpočet bude zatížen jen minimálně.

Žádáme proto členy Parlamentu ČR, aby svými hlasy umožnili provedení restitucí tak, jak to předvídají koaliční dohody.

V Praze 4. června 2012