Ohlédnutí za první „Pohádkovou nocí s Andersenem“ v ukrajinské Oděse

6 2012 Naši ve světě česky

Pohádková víla, princezna s chůvou a český Honza vítali malé čtenáře v pátek 30. března odpoledne v Českém krajanském centru Česká rodina v Oděse na Ukrajině, aby je překvapili a pobavili. Během večera si s dětmi hráli a přitom pomáhali plnit nejmenším čtenářům zadané úkoly. Bylo to první nocování, kterého se zúčastnilo celkem 18 dětí českých krajanů, také i někteří rodiče a prarodiče dětí, kteří přišli s dětmi jako doprovod. Po zahájení přečetla vedoucí spolku v Oděse pí Morozová pozdrav všem spáčům, který z daleké Kodaně zaslal p. Zdeněk Lyčka, velvyslanec ČR v Dánsku. Všichni pak dostali zápisníčky, do kterých získávali během večera razítka za plnění úkolů a zapisovali jména všech českých spisovatelů a ilustrátorů, se kterými se seznámili.

Nejdříve si pohádkové postavy připomněly se čtenáři letošní 45. výročí Světového dne dětské knihy, které symbolicky připadá na 2. duben, kdy se před více jak 200 lety narodil v dánském městě Odense Hans Christian Andersen, nejslavnější světový pohádkář.

A tak se malí čtenáři dozvěděli, že Andersenovy rodiče byli velmi chudí, ale měli se nesmírně rádi. Laskavý Hansův otec četl synkovi pohádky a vyřezával mu hračky a figurky ze dřeva, maminka mu zase dávala ústřižky různých látek, aby jimi mohl své malé herce vystrojit. Malý Hans si začal sám malovat kulisy, oponu a hrál si pohádkové hry, které mu otec předčítal. Brzy začal skládat pro své divadélko hry vlastní a již tehdy se v jeho dětské duši projevovaly umělecké sklony, zvláštní nadání a později touha být jednou sám velkým hercem nebo slavným divadelním spisovatelem. V Kodani studoval nejprve na pěvecké škole, neboť projevoval značné nadání a měl krásný hlas, později dostal státní stipendium a mohl poznat cizinu, přírodu, hory, lesy a moře, které krásně vylíčil v řadě svých povídek a básní, nejvíce však v pohádkách, které mu přinesly oblibu nejprve v rodném Dánsku a potom po celém světě. Čtou je mladí, staří, děti i dospělí, a jsou nesmrtelné svým jedinečným poutavým vyprávěním, do kterého vkládá Andersen svou životní moudrost a vede čtenáře ke správnému názoru na život a lidi.

Čtenáři si pak s vílou, Honzou a princeznou společně prohlédli knihu H. CH. Andersena „Pohádky“ s ilustracemi Jiřího Trnky a přečetli tři pohádky: „O princezně na hrášku“, „Malenka“ a „Císařovy nové šaty“. Děti z puzzlí poskládaly několik Andersenových podobizen a v deníčcích se objevila první razítka. Následoval lehký kviz o Andersenovi a jeho pohádkách, který se dětem velmi líbil, neboť byl plný barevných obrázků, které dětem usnadňovaly rozhodování.

Pak přišla na řadu pracovní činnost – výroba záložek do knih. Byly to záložky proplétané z barevných proužků papírů. Práce děti bavila, nakonec takových záložek vyrobily celkem 26 – přesně tolik bylo v knize Andersenových pohádek. Určitě se budou dětem hodit do své doma rozečtené knihy.

V besedování s pohádkovými postavami na téma „malí čtenáři“ zadala princezna dětem úkol k přemýšlení. Svému mladšímu sourozenci nebo kamarádu měl každý čtenář vysvětlit, proč by měl číst. Nejvíce se malí čtenáři shodli v tom, že čtení knížek je zábava a čtou především proto, že se jim četba líbí, baví, dává jim radost, potěšení. A také proto, že z knížek poznají mnoho nového, cizí země, životy lidí, nejrůznější příhody a příběhy. Čtenáři také odpovídali, že v knížkách mohou najít příklady sami pro sebe, neboť mnohé z toho, co se stane hrdinům knížek, se může přihodit i jim samým. A když se nepřihodí, může si to čtenář představit, může se cítit stejně jako hrdina knížky. Každé z přítomných dětí chtělo být někdy rytířem, námořníkem, kosmonautem, detektivem, lékařem, cestovatelem, hvězdářem, vším možným. V knihách vystupuje spousta různých lidí a děti si obvykle představují, jak by si samy počínaly na jejich místě.

Zajímavé zjištění a pobavení pro přítomné bylo, když čtenáři odpovídali princezně, jak by se chovali, kdyby byli princi a princeznami.

Víla se zase snažila vysvětlit, jak knížky otevírají čtenářům oči, pokud jde o bohatství rodného jazyka. Člověk, který rád čte, se pozná i podle toho, jak sám hovoří, jak sám myslí. Četbou knih se každý naučí nejen lépe se vyjadřovat, ale také lépe a přesněji myslet, uspořádávat a urovnávat své vlastní myšlenky. Především však knížky čtenáři otevírají oči v pohledu na život, na svět kolem něho. Umožňují mu, aby se lépe v životě vyznal, aby svůj vlastní život lépe žil. Při četbě prožívá čtenář životy lidí, o nichž čte, vše, co je na nich dobrého i co je špatného.

Pohádkový Honzova dále zjišťoval, kterou knížku mají čtenáři nejraději a proč.

Podle odpovědí se nejvíce líbí dětem pohádky, protože v nich dobro vítězí nad zlem, encyklopedie, protože jsou poučné, dobrodružné příběhy, protože jsou napínavé, příběhy z dětského života, protože jsou o dětech a české říkanky, které krajanským dětem pomáhají v učení se českému jazyku. Na závěr každý čtenář krátce představil svoji oblíbenou knížku, kterou si s sebou přinesl.

Vílu také zajímalo, kolik knížek čtenáři přečtou za měsíc.

V odpovědích, které se hodně různily, se malí čtenáři nakonec shodli, že je špatné jen tak halabala narychlo prolétnout očima stránky knížky, a přeskakovat to, co je málo baví. Důležité je zapamatovat si nejen hlavní děj, jména autora a název, ale hlavně i myšlenku, také vědět, proč a za jakým účelem byla kniha napsána. Přečíst knížku znamená přečíst ji tak, aby na ni za měsíc nebo dva nezapomněli.

Čtenáři pokračovali v povídání s pohádkovými postavami na téma „Moje vlastní knihovnička“, následoval jednoduchý  kviz, vyhodnocení a opět do deníčků razítka za snahu.

 

 

 

Kviz:

• Máš svoji vlastní knihovničku? ano ne

• Máš pro ni samostatnou poličku nebo skříňku? ano ne

• Máš své knížky dohromady se sourozenci? ano ne

• Máš seznam svých vlastních knížek? ano ne

• Když někomu půjčíš knížku, poznamenáš si, komu a kterou? ano ne

• Vracíš sám kamarádům vypůjčené knížky? ano ne

• Doplňuješ svou knihovničku pravidelně? ano ne

• Kupují ti rodiče knížky často? ano ne

• Již sis někdy koupil knížku sám za ušetřené peníze? ano ne

• Kolik máš knížek ve své knihovničce? ano ne

 

Víla pak seznámila malé čtenáře s moravským sběratelem lidových písní, pohádek, koled, říkadel, rozpočítadel, tanců a nejrůznějších zvyků a obyčejů venkova Františkem Bartošem, od jehož narození uplynulo 16. března přesně 175 let. A čtenáři měli možnost si prohlédnout Bartošovu „Kytici z lidového básnictví našim dětem“, ve které jsou zachyceny krásné lidové písně, říkadla, pohádky a hádanky, které kdysi dávno, když ještě bylo málo knížek, obohacovaly život venkovských dětí. A který z čtenářů měl zájem získat do svého deníčku další body, hádal s vílou názvy pohádek, s Honzou se učil zpaměti říkadla a s princeznou hádal hádanky. Přitom si čtenáři prohlíželi obrázky, které k této knize nakreslil malíř a ilustrátor Adolf Kašpar, od jehož narození v letošním roce v prosinci uplyne 135 let.

S princeznou děti rozkládaly leporela. Tyto „harmoniky“ mají děti českých krajanů moc rády, jsou vždy první na řadě, po kterých sahnou, když přijdou do českého centra. Zvláště v předškolním věku pomáhají leporela u dětí vytvářet velice důležitý a nenahraditelný vztah ke knihám a čtení vůbec.

Následovalo protažení a vycházka do blízkého parku, odkud všichni měli za úkol přinést smrkové šišky. Po návratu do Českého centra učila víla děti zpaměti Hrubínovu pohádku „Paleček a jeho kamarádi“, kterou si s pomocí pohádkových postav malí herci nakonec zahráli. A jako odměnu dostali od princezniny chůvy ukrajinské „pečenie“ koblížky. Do připravených květináčů nebo kelímků si pak každý čtenář zasadil několik semínek ze své smrkové šišky. A pokud se někomu podaří vypěstovat „semenáček“, bude tento při příštím „nocování“ zasazen v parku před Českým centrem jako vzpomínka na první „Noc s Andersenem“ v Oděse.

Z dalších pracovnch činností stojí za zmínku kolektivní práce čtenářů s vílou – zhotovení leporela. Nejprve byli malí čtenáři seznámeni s českými významnými dětskými básníky, spisovateli a ilustrátory, kteří mají během letošního roku kulatá výročí narození nebo úmrtí. Potom z připravených tvrdých čtvrtek fotografií, obrázků a proužků se jmény sestavili podle rady víly leporelo tak, jak má vypadat, harmonikově skládanou knihu /strany navzájem slepené za boční kraje/ s minimem textu a nízkým počtem stran, kterou lze složit do balíčku. V tomto leporelu byla každému českému spisovateli, básníku či ilustrátoru, o kterém víla s dětmi hovořila, věnována jedna stranu.

Druhý úkol byl od princezny, která pro čtenáře namalovala na list jen polovinu svojí podobizny. Postavu měli dokreslit a princeznu vymalovat.

Třetí úkol zadával Honza – vybarvit statečného prince Bajaju. Předtím víla vyprávěla čtenářům pohádku B. Němcové o princi, který se vypravil na koni do světa, vydával se za němého, bojoval s draky, zachránil královstí a zvítězil v rytířském turnaji. Za odměnu si všichni vystřihli a poskládali hrad, ve kterém šťastně žil a kraloval Bajaja s nejmladší královou dcerou Slavěnou.

Na řadu přišlo velké překvapení pro čtenáře, vyhlášení výsledků „Soutěže s Pickwickem“. Pickwick se stala sponzorem letošního ročníku „nocování“ a na začátku března vyhlásila pro dětské čtenáře soutěž o nejhezčí čajovou pohádku. A oděské děti ji vymyslily, včas odeslaly a umístily se mezi nejlepšími. Za svoji aktivitu získaly „noční balíček s čaji“ k pohodovému průběhu večera a sponzorům do Prahy posílají velké poděkování.

Po ochutnávce všech ovocných čajů, které Pickwick zaslala, dostali čtenáři od víly pracovní listy s úkoly, které se týkaly druhů ovocných čajů. Např. na hrníčkách vybarvovali různé ovoce a lesní plody, do jednotlivého hrníčku pak napsali název čaje, s miskami, na kterých byl napsán správný výsledek, spojovali vypočítané příklady, zjištovali, které ovoce chybí apod. A opět odměny pro všechny - razítka do deníčků.

A kdo byl s prací hotov, četl si na dalším pracovním listu deset popletených názvů českých pohádek a přemýšlel, jak je opravit. Ne všechny pohádky čtenáři znali, ale Honza s princeznou a vílou pomáhali tím způsobem, že dětem ukazovali obrázky z jednotlivých pohádek. Tento úkol byl náročnější, protože některé děti ještě nedovedou česky psát. Ale s pomocí víly a vzoru českého psacího písma nakonec úkol hravě splnili i ti nejmenší.

V Českém centru mají krásné leporelo „Kolik tet má Agáta“ od Jiřího Žáčka, které vždy potěší a pobaví nejen všechny malé čtenáře. Zadaný úkol byl tedy jednoduchý. Jména Agátiných tet na rozstříhaných lístečkách nalepovali čtenáři do řádků tak, aby se celá básnička rýmovala. A za úkol „nezapomeň napsat, kolik měla Agáta tet celkem“ byly samozřejmě body navíc.

Ani jsme se nenadáli a venku se setmělo. Na řadu přišla stezka odvahy. Nejprve v leporelu, které čtenáři vyrobili, měli za úkol najít stranu s podobiznou spisovatelky Boženy Němcové a spočítat, kolik let letos 21. února uplynulo od jejího úmrtí. Pohádka B. Němcové O dvanácti měsíčkách není dětem na Ukrajině neznámá, o to těžší byl úkol. V doprovodu dospělé osoby, která byla „němá“, „bloudily“ děti v blízkém parku a hledaly ohniště, kolem kterého sedělo dvanáct kouzelných bratrů měsíců /tatínků, maminek/. A které z dětí dokázalo přede všemi vyjmenovat všechny měsíce pěkně po pořádku, dostalo od měsíce března malou kytičku, od června jahody a od září po jablíčku. Prosinec pak přiložil na oheň, aby leden dobře viděl a mohl natisknout dětem do deníčku další razítka za splnění úkolu. Když se děti vrátily do Českého centra, čekal na ně obrázek ze záhadného kalendáře. Uvedenými barvami vybarvili políčka a zapsali název měsíce, ke kterému patřil obrázek.

A protože se blížila půlnoc a oči některých dětiček se začínaly klížit, zakončila víla večer ukázkami obrázků českých pohádkových dvojic. Poslední úkol zněl: „Utvoř dvojice pohádkových postaviček“. A čtenáři přiřazovali Hurvínka ke Spejblovi, Karkulku k vlkovi, Boba k Bobkovi, jelena Větrníka k hajnému Robátkovi, Manku k Rumcajsovi atd. To se dětem moc líbilo a všechny dostaly do deníčků poslední body.

Zatímto si děti čistily zoubky a převlákaly do nočních oděvů, dospělí rozkládali postele a lehátka dětem ke spaní. Před usnutím chůva dětem přečetla první kapitolu Karafiátových Broučků, příběh malých hrdinů, broučků a berušek, kteří mají k sobě úctu a lásku, ale také svoje slabosti a chyby. Potom si děti v knize prohlížely a obdivovaly působivé ilustrace Jiřího Trnky. Pac od víly, Honzy, princezny a chůvy, pusu na dobrou noc od rodičů, kteří celou dobu vydrželi a také se měli k odchodu domů. A malí čtenáři už leželi a spali a spali a spali. To je jim to spalo.

Víla, Honza a princeznou s chůvou nad malými nocležníky bděli celou noc. Také měli plno práce - prohlédnout všechny vyplněné pracovní listy, dotazníky, vyhodnotit kvizy, sečíst razítka v deníčcích – a především přichystat s vedoucí spolku pí Morozovou balíčky dětem za odměnu.

Druhý den ráno si čtenáři sdělovali, co se jim hezkého zdálo. Po snídani si pro spáče začali přicházet rodiče. Nocování bylo zakončeno slavnostním rozdáním kouzelných diplomů a pohádkových omalovánek, které čtenářům přivezla víla z Čech a pohlednic s ilustrací Tomáše Řízka a Andersenovou podobiznou k dosud nevydané knize Petry Braunové O chlapci, který spadl z nebe, které k podpoře dětského čtenářství a pro vzpomínku na 12. ročník Noci s Anderesenem zaslalo nocležníkům do Oděsy dětské oddělení Knihovny B. B. Buchlovana v Uherském Hradišti.

Ale dětem se domů nechtělo. „Určitě přijdeme za rok zase“, slibovaly. A víla připomínala: „Na nocování s Vámi se těším za rok, ale do Českého centra s maminkami přijďte již příští sobotu. Budete plést pomlázky, barvit vajíčka, učit se říkanky a maminky zadělávat na pravé české mazance“.

Napsala Mgr. Eva Řezníčková,

bývalá učitelka /v nocování víla/ u krajanů na Ukrajině