Svatá Anežka Česká

Nejmladší dcera krále Přemysla Otakara II a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. V raném dětství pobývala se svou sestrou Annou v třebnickém klášteře v Polsku, kde získala na svou dobu značné vzdělání. Jako tříletá je zasnoubena, ale ženich zemřel. Otec převezl Anežku do Čech a svěřil na vychování klášteru premonstrátek v Doksanech. Ani tady nesetrvala dlouho. Okolo osmi let věku svého byla zasnoubena Jindřichovi – ten byl synem císaře Fridricha II. Na vychování ji dali ke dvoru rakouského vévody Leopolda. Tam zůstala šest let a budila rozpaky svými posty a dobročinností. Nakonec se ženich především vlivem vévody Leopolda odřekl své české nevěsty a stal se poměrně záhy manželem Leopoldovy dcery Markéty. Nastalá situace byla právem v Čechách vnímána jako pohanění a došlo k válce. Během složité situace se otec orientoval na Anglii, ale v nejasné situaci český král vyčkává. Mezitím ovdovělý císař z obavy, aby neztratil podporu českého krále, sám žádá o Anežčinu ruku. Situaci komplikuje jeho syn, který odmítá ruku Markétinu a žádá si za ženu opět Anežku. Z této situace vyvodili především romanopisci závěr, že mezi ní a mladým Jindřichem byl citový vztah. Leč dějiny hypotézy neznají, Jindřichova nabídka neměla šanci uspět. Navíc Jindřich se ocitl v otevřeném boji s otcem, byl zajat a z vězení už nevyšel. V něm napsal podivuhodnou báseň o své lásce k české princezně. Obdivuje její krásu a dobrotu, kterou přirovnal ke světlu. Anežka oprávněně otci odmítala vstoupit do manželství s císařem. Nakonec po jeho smrti se obrátila k papeži s žádostí, aby ji od případného sňatku ochránil. Poté vstupuje do kláštera. Události kolem české princezny se staly senzací – zpráva o odmítnutém sňatku s císařem a volba života řehole klarisek, ženské to odnože řádu františkánů, jehož zakladatelem byl František z Assisi, jeho hlavním posláním byla chudoba a péče o nemocné.

Anežka s velkorysostí a rozhodností hodnou jejího otce se dává do stavby klášterních budov na pravém břehu Vltavy naproti královskému hradu. S podporou svého bratra krále Václava tu postupně vyrostly tři chrámy, klášterní budovy pro ženy i muže. Jsou to první stavby v novém stylu, rané gotice, který vznikl ve Francii. Klášter pod ochranou a nadací krále i papeže byl vyňat z pravomoci místních světských církevních autorit. První byly povolány sestry přímo z Assisi. Nedlouho po jejich příchodu do něj vstoupila i Anežka se sedmi pannami z předních českých rodů. Slavnosti její obláčky (přijetí do řádu) se účastnilo sedm biskupů, pražský královský dvůr a mnoho velmožů. Je popisována jako div století.

Legendy o jejím životě líčí klidný život plný práce v klášterní zahradě, kuchyni a řadu dalších činností. Ale doba, v níž žila a prostředí, z něhož pocházela, jí mnoho klidu nedopřály. Navázala spojení prostřednictvím dopisů se sv. Klárou a celý život v ní zápasila touha dostát ideálům řádu, ale zároveň potřeba ovlivňovat dění v zemi. Nakonec se jí podařilo prosadit, aby špitální bratrstvo při klášteře se osamostatnilo a od papeže získala svolení k založení řádu křižovníků s červenou hvězdou. Ten nakonec zůstal a je jediným domácím církevním řádem. Jeho budovy byly postaveny na břehu Vltavy u tehdejšího Juditina mostu. Na základech kostela svatého Ducha stojí barokní budova kostela sv. Františka u dnešního Karlova mostu. Chudoba byla pro Anežku ctností, ale nikoli absence jakéhokoli majetku. A ona sama budovala klášter s královskou velkorysostí, která je dodnes po rozsáhlé rekonstrukci patrná. Je z něho cítit i její smysl pro krásu. Anežka často naslouchala a radila svému bratrovi Václavovi, smířila ho se synem Přemyslem, podobně chápala i nerovný co do věku sňatek synovce Přemysla s o mnoho starší Markétou. Ke konci svého života po tragické bitvě na Moravském poli přijme pod střechu kláštera královnu Kunhutu, která tam spí i svůj věčný sen.

Vše to svědčí o moudrosti a laskavosti, chápání lidských slabostí a vášní. Zažije ještě hrůzy a zvůli Oty Braniborského. Nakonec umírá hlady a vysílením uprostřed bídy lidu své země. Ke hrobu ji vyprovází cizí mnich. Nakonec její hrob vyhlášený zázraky zmizí, možná odnesen vodami Vltavy. V baroku vzniklo proroctví o tom, že českému národu vzejdou lepší časy, až bude nalezen její hrob. Pokusy o to vždycky ztroskotaly. Zápas o její svatořečení trval staletí. První pokus královny Elišky Přemyslovny skončil nezdarem, snahu Karla IV. zastínily jiné zájmy a Václav IV. ho prosadit nedokázal. Anežka zůstává přes hradbu staletí svá. Odložila přepych královských dvorů, oblékla řeholní roucho, ostříhali její krásné vlasy a stala se nevěstou Kristovou, ochránkyní chudých. Celým životem plní slova sv. Františka v jedné z jeho modliteb.

Pane, učiň mne nástrojem božského míru.
Kde vládne nenávist, nechť rozsévám lásku,
kde vládne příkoří, tam odpuštění,
kde vládne pochybnost, tam víru,
kde vládne zoufalství, tam naději,
kde vládne temnota, tam světlo
kde vládne smutek, tam radost.

Ó božský Pane, dej, ať příliš nehledám,
bych našel útěchu a sám utěšil,
bych byl pochopen a sám pochopil,
bych byl milován a sám miloval
neboť právě dáváme-li, dostáváme,
odpouštíme-li, je nám odpuštěno,
umíráme-li, rodíme se do života věčného.

Pro mne bylo a je symbolické její svatořečení pozoruhodným mužem papežem Janem Pavlem II. dne 12. listopadu 1989. 707 let od její smrti.