Mezinárodní český klub

V květnu mělo být „australské setkání“. Avizovali jsme takový program do Městské knihovny koncem měsíce. Ale ouvej, oba naši předpokládaní hosté – vydavatelka a šéfredaktorka časopisu Čechoaustran Barbara Semenov, žijící v Melbourne a hudební vědec a rozhlasový redaktor, publicista a cestovatel Jaroslav Kovaříček (bytem v Queenslandu) přiletěli o den dva později než byl termín pořadu. Místo Austrálie jsme tedy narychlo zařadili Afriku, jak již bylo popsáno ve vydání LÉTA. A Marie Imbrová se svými africkými šperky, které prodává, aby výtěžek šel na „její“ africké děti, diváky rozhodně nezklamala. Představila svoji misi, děti z Tengenenge i tamnější umělce. A byla úspěšná. Byl to hezký večer.

A další následoval už ten „australský“, i když z Australie tam byli jen ti dva shora zmínění a další byli: Olga Marlin psycholožka – USA, nyní Praha, viz její článek Návrat je stejně těžký jako odchod, Dana Seidlová, řečená Pirátka (viz film České kořeny ve Švýcarsku, spisovatelka a aktivistka v českošvýcarské komunitě) a Helena Karasová, redakční dobrovolná spolupracovnice (obě Švýcarsko a Praha), Marie Imbrová, afrikanistka (Afrika a Černochov – tam bydlí, když není v Africe), zvěrolékař Jaroslav Trombik (Nový Zéland) a dále domácí – redaktorka Venda Šebrlová, prof. češtiny Lilie Komjacká (St Petěrburg, Praha), muzikant Jakub Zahradník, obrazový redaktor Českého dialogu Luděk Oscar Kopal a Eva Střížovská.

Setkání se konalo v restauraci Sedm konšelů (viz str. 50 v minulém ČD), kde je příjemné prostředí, dobré a finančně dostupné jídlo a pití i ochotná obsluha.

Naše vskutku mezinárodní sestava působila z povzdálí jako včelí úl. Hukot, všichni si měli co říct. Oproti včelám tady však navíc panovaly milé úsměvy a radost z toho, že se lidé z různých koutů světa mohou takto neformálně sejít a popovídat si.

S Olgou Marlin jsme se domluvili na uveřejnění její zkušenosti z návratu do ČR po dlouhých létech života v New Yorku. (Jistě jste si všimli naší ankety, kterou zahájila v minulém čísle spisovatelka Blanka Kubešová pod názvem Starý strom nelze přesazovat donekonečna. Zatímco paní Blanka se po návratu do ČR za několik let opět vrátila do Švýcarska, paní doktorka Marlinová po svém návratu v Praze zůstala. A protože je profesí psycholožka, budou její postřehy pro čtenáře jistě velmi zajímavé.)

Milé bylo povídání Slávy Trombíka o životě na Novém Zélandu. Jako zvěrolékař tam pomáha domácím i exotickým zvířátkům. V posledních létech přijíždí každoročně na celé léto do ČR, hlavně do Beskyd, kde to má rád a kde má příbuzné.

S Barbarou Semenov jsem se nedávno před tímto setkáním potkala v knihovně Libri prohibiti, kde byl vzpomínkový večer na Františka Váňu, vydavatele australského Hlasu domova (bylo výročí 50 leet) a Jaroslav Kovaříček byl jako informátor o Austrálii i o jeho práci a názorech na vše možné (což on má), zájmem spolustolovníků téměř na roztrhání. Myslím, že toto setkání MČK u konšelů bylo sice první, ale určitě ne poslední...

Mezinárodní setkání však pokračovalo i další večer a to v prostorách Národního muzea. Sezval je rozhlas u příležitosti výročí zahraničního vysílání. Ředitel této redakce dr. Miroslav Krupička (viz jeho článek na str. 6) se svými kolegy přivítal řadu rozhlasových redaktorů ze zahraničí, např. Vlastu Lazu z Rumunska, Barbaru Semenov z Austrálie, Jiřího Hanáka z Anglie, Olenu Lagovskou z Ukrajiny.

Zahájení ale připadlo manželům Menšíkovým z australského Perthu. Pan Menšík působivým přednesem přečetl dopis od pana Ludvíka Jedly, který již léta vede v rozhlase v Perthu české vysílání. A já jsem si pak s Menšíkovými mohla posedět a popovídat o tom, co je nového v Perthu. A jsou tam novinky a dobré. Přečtete si nejspíš v čísle ZIMA.