Mezinárodní český klub

V květnu mělo být „australské setkání“. Avizovali jsme takový program do Městské knihovny koncem měsíce. Ale ouvej, oba naši předpokládaní hosté – vydavatelka a šéfredaktorka časopisu Čechoaustran Barbara Semenov, žijící v Melbourne a hudební vědec a rozhlasový redaktor, publicista a cestovatel Jaroslav Kovaříček (bytem v Queenslandu) přiletěli o den dva později než byl termín pořadu. Místo Austrálie jsme tedy narychlo zařadili Afriku, jak již bylo popsáno ve vydání LÉTA. A Marie Imbrová se svými africkými šperky, které prodává, aby výtěžek šel na „její“ africké děti, diváky rozhodně nezklamala. Představila svoji misi, děti z Tengenenge i tamnější umělce. A byla úspěšná. Byl to hezký večer.
A další následoval už ten „australský“, i když z Australie tam byli jen ti dva shora zmínění a další byli: Olga Marlin psycholožka – USA, nyní Praha, viz její článek Návrat je stejně těžký jako odchod, Dana Seidlová, řečená Pirátka (viz film České kořeny ve Švýcarsku, spisovatelka a aktivistka v českošvýcarské komunitě) a Helena Karasová, redakční dobrovolná spolupracovnice (obě Švýcarsko a Praha), Marie Imbrová, afrikanistka (Afrika a Černochov – tam bydlí, když není v Africe), zvěrolékař Jaroslav Trombik (Nový Zéland) a dále domácí – redaktorka Venda Šebrlová, prof. češtiny Lilie Komjacká (St Petěrburg, Praha), muzikant Jakub Zahradník, obrazový redaktor Českého dialogu Luděk Oscar Kopal a Eva Střížovská.
Setkání se konalo v restauraci Sedm konšelů (viz str. 50 v minulém ČD), kde je příjemné prostředí, dobré a finančně dostupné jídlo a pití i ochotná obsluha.
Naše vskutku mezinárodní sestava působila z povzdálí jako včelí úl. Hukot, všichni si měli co říct. Oproti včelám tady však navíc panovaly milé úsměvy a radost z toho, že se lidé z různých koutů světa mohou takto neformálně sejít a popovídat si.
S Olgou Marlin jsme se domluvili na uveřejnění její zkušenosti z návratu do ČR po dlouhých létech života v New Yorku. (Jistě jste si všimli naší ankety, kterou zahájila v minulém čísle spisovatelka Blanka Kubešová pod názvem Starý strom nelze přesazovat donekonečna. Zatímco paní Blanka se po návratu do ČR za několik let opět vrátila do Švýcarska, paní doktorka Marlinová po svém návratu v Praze zůstala. A protože je profesí psycholožka, budou její postřehy pro čtenáře jistě velmi zajímavé.)
Milé bylo povídání Slávy Trombíka o životě na Novém Zélandu. Jako zvěrolékař tam pomáha domácím i exotickým zvířátkům. V posledních létech přijíždí každoročně na celé léto do ČR, hlavně do Beskyd, kde to má rád a kde má příbuzné.
S Barbarou Semenov jsem se nedávno před tímto setkáním potkala v knihovně Libri prohibiti, kde byl vzpomínkový večer na Františka Váňu, vydavatele australského Hlasu domova (bylo výročí 50 leet) a Jaroslav Kovaříček byl jako informátor o Austrálii i o jeho práci a názorech na vše možné (což on má), zájmem spolustolovníků téměř na roztrhání. Myslím, že toto setkání MČK u konšelů bylo sice první, ale určitě ne poslední...
Mezinárodní setkání však pokračovalo i další večer a to v prostorách Národního muzea. Sezval je rozhlas u příležitosti výročí zahraničního vysílání. Ředitel této redakce dr. Miroslav Krupička (viz jeho článek na str. 6) se svými kolegy přivítal řadu rozhlasových redaktorů ze zahraničí, např. Vlastu Lazu z Rumunska, Barbaru Semenov z Austrálie, Jiřího Hanáka z Anglie, Olenu Lagovskou z Ukrajiny.
Zahájení ale připadlo manželům Menšíkovým z australského Perthu. Pan Menšík působivým přednesem přečetl dopis od pana Ludvíka Jedly, který již léta vede v rozhlase v Perthu české vysílání. A já jsem si pak s Menšíkovými mohla posedět a popovídat o tom, co je nového v Perthu. A jsou tam novinky a dobré. Přečtete si nejspíš v čísle ZIMA.
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad