Světová premiéra Vejvodových dvou melodramat

Melodram jako žánr oblíbený v 19. stol. (u nás Dvořák a Foerster) našel díky Josefu Vejvodovi své hodnotné i nápadité pokračování. Vejvoda představil hned dvě tyto hudebně dramatické formy na texty dvou pražských rodáků, Franze Kafky a Reinera Marii Rilkeho. Premiéroval je na 12. vzpomínkovém koncertu, který se konal v neděli 25.9. v kolínské synagoze k uctění památky židovských občanů Kolína zavražděných v koncentračních táborech.

První melodram na dvě Kafkovy povídky „Odmítnutí“ a „Na galerii“ jemnou hudbou umocňuje slova prózy o podmanivé dívčí kráse, inspirující, vzrušující a zároveň nedostupné. Hudební zobrazení dvou prostředí, setkání s dívkou na ulici a půvabná krasojezdkyně v cirkusu, vtahují posluchače do středu děje viděného očima citlivého mladíka..

Druhý melodram „Promluv a žasni, anděli“ na text Rilkeho sedmé elegie je vskutku dílo nadčasové kvality. Rilkeho poezie sama o sobě je hudbou slova (skvělý překlad Jiřího Kosteleckého nezůstává Rilkemu nic dlužen). Její spojení s hudbou komorního orchestru umocňuje snově poetické obrazy. Úvod do elegie s popisy jara plného naděje a po něm letního roztoužení vyvolává náladu intensitou blízkou Schönbergově Rozjasněné noci. Melodram vede posluchače postupně do dalších obrazů.V nich Rilke rozmlouvá s andělem, ptá se ho na smysl lidského snažení a toužení, na schopnost duše přežít smrt těla a pokračovat v cestě za poznáním a s ním i naplněním osudu. Jsou chrámy, které odedávna dodávaly pocit náležení, ukotvení i povznesení nad běžné starosti každodenního života, pojítkem s nekonečnem? Lze se ukrýt před zničujícím osudem do chrámu svého srdce? Přemítání o životě po smrti, hledání krásy pozemské i nadzemské, uchopení neuchopitelného, to vše se Vejvodovi podařilo převést do podmanivé hudby. Rilkeho poezii se nemohlo dostat lepšího ztvárnění. Recitátor Alfréd Strejček, iniciátor projektu obou melodramů, dobře tušil, jaké zázraky může dokázat spojení slova s hudbou, a zprostředkoval posluchačům svůj vlastní silný prožitek..

Vejvoda v melodramech vykročil do nové oblasti své tvorby. Svých mnohaletých kompozičních zkušeností použil k náročným a zároveň sdělitelným hudebním formulacím, které jsou originální, okouzlují svou intensitou a upoutávají svou nadčasovostí. Publikum po příjemném zážitku prvního melodramu bylo druhým melodramem zjevně nadšeno. Lze si jen přát, aby toto mimořádné dílo potěšilo mnoho dalších posluchačů nejen v Česku, ale i v dalších zemích.

Orchestr Atlantis pod vedením dirigenta Vítězslav Podrazila hrál s technickou brilancí a plným nasazením. V třívěté skladbě Brazilian Pearl Jubilee Josefa Vejvody se dokázal stylově „přiladit“ k jazzmanům, kteří svým výkonem potvrdili, že patří ke špičce v e svém oboru.

Celý koncert, ve kterém byly melodramy premiérovány, měl mimořádnou atmosféru. I ostatní skladby v provedení Vejvodova tria a Orchestru Atlantis byly vhodným uctěním našich zavražděných spoluobčanů. Za zmínku stojí zejména Adagio Samuela Barbera. Skladba tak dobře známá a tak často hraná dostala v provedení orchestru Atlantis novou tvář, nový rozměr. Elegický, melancholický úvod vedoucí postupně k až dramatickému výkřiku zoufalství a přecházejícím do resignace a přijetí bolestného osudu byl přiléhavou upomínkou na tragických událostí, které každoroční koncerty v kolínské synagoze připomínají. Publikum, které synagogu zcela naplnilo, plně pochopilo hloubku právě prožitého provedení a odměnilo všechny účinkující velkým a procítěným potleskem.