Penzijní systém v Austrálii

Nárok na starobní důchod má každý australský občan po dovršení penzijního věku, který je u mužů 65 let (uvažuje se o zvýšení na 67 let), zatímco u žen, kde vznikal nárok na penzi v 60 letech, se věková hranice postupně posunuje směrem nahoru, až dosáhne stejnou míru jako u mužů. Výše starobního důchodu je bez ohledu na počet odpracovaných let a výše předchozího příjmu stejná a to u svobodných to je $689.00 za dva týdny a u manželských dvojic (patrně i de-facto) dostává každý z partnerů za stejné období $519.40.

Je v tom však jeden a to ne právě zanedbatelný háček. Nárok a výše starobního důchodu je potom posuzována podle dvou kriterií a to jednak výše majetku žadatele o důchod a nebo jeho příjmu. Podívejme se napřed na vliv příjmu jednotlivého žadatele a dvojice.

Pokud příjem jednotlivce nepřesáhne $150.00 a dvojice $264.00 za dva týdny, vzniká nárok na důchod v plné výši. Pokud příjem svobodného žadatele přesahuje za dva týdny částku $1647.60 a $2522.00 u dvojice, nárok na důchod zcela zanikne. Pokud se příjem pohybuje mezi těmito dvěma hranicemi, snižuje se výše uděleného důchodu o 50 centů z každého dolaru získaného žadatelem. Do tohoto příjmu je kromě případného výdělku důchodce započítán jakýkoli příjem z akcií, úroků z bankovního konta, příjem z penzijního připojištění, který si žadatel během let platil a podobně.

Druhým kritériem, omezujícím výši důchodu je majetek žadatele/žadatelů. Do výše hodnoty majetku se s výjimkou domu, nebo bytu, ve kterém žadatel o důchod bydlí se počítá vše, včetně peněz, které má žadatel v peněžence. To znamená zařízení bytu, uměleckých předmětů, šperků, akcií, peněz v bance, auta, chaty, člunu a podobně. Zde se přihlíží zda žadatel bydlí ve vlastním domě, nebo bytě, či zda platí za ubytování nájem. U jednotlivce, který vlastní dům je hranice $186,750, u dvojice potom $265,000. V případě, že se jedná o osoby, které platí nájem, je potom hranice $321,750 a $400,000. Jak se promítne výše majetku do nároku na penzi? Za každých $1000, o které majetek přesahuje dovolenou hranici se snižuje penze o $1.50. Nemám pochopitelně statistické údaje, jaké procento důchodců má výši důchodu omezenou příjmem, nebo majetkem, ale domnívám se, že je to hlavně příjem, na který je brán zřetel. Na první pohled by se zdálo, že ta částka $1.50 z každého tisíce dolarů, o které majetek penzisty přesahuje dovolenou hranici není podstatná.

Podívejme se tedy na hypotetický příklad. Svobodný muž, který obývá vlastní byt, nebo dům, si během života našetří na druhý dům, s plánem ho pronajmout a přilepšovat si po odchodu do důchodu ze získané činže. Dům, který zakoupil jako investici má cenu, řekněme $650,000. Dovolená hranice majetku je u svobodného jednotlivce stanovena $186.750, tedy jeho majetek přesahuje tuto hranici zhruna o 463 tisíc dolarů. Jelikož za každých tisíc dolarů se mu sníží důchod o $1.50, tedy 463x1.50 = 694.5 a tím pádem nemá nárok na žádný starobní důchod. Domu si neukousne, tedy co udělá. Dům prodá a peníze uloží do banky nebo investuje nějakým jiným způsobem. Zainvestované peníze jsou ovšem stále majetek a tím pádem stále nemá nárok na penzi, ani na ostatní výhody, které náleží příjemcům starobního důchodu. I rozhodne se, část peněz někomu darovat a tím snížit objem svého majetku. Ouha, jeho možnost aby tak učinil je omezena, neboť nemůže darovat ze svého majetku více, jak deset tisíc ročně a to příliš nesníží jeho majetek. V tomto případě patrně uposlechne radu finančního poradce a vydá se na nákladnou cestu po světě a tímto způsobem „zchudne“ na požadovanou míru a tím pádem získá nárok na částečný důchod.

Sečteno a podtrženo to znamená, že ten, kdo během pracovního života si něco uspořil, platil si penzijní připojištění nebo nějak „moudře“ investoval peníze vydělané, dostane pouze částečný důchod, pokud nějaký důchod vůbec dostane. Naopak ten, kdo vydělané peníze prosázel na koníčkách, prohrál na hracích automatech, proměnil peníze ve víno, nebo spíše pivo, nebo za celý život na práci ani nesáhl, dostane plný důchod a všechny výhody z toho plynoucí.

V tomto roce byla podepsána mezi Austrálií a Českou Republikou dohoda o penzích pro občany českého původu, žijících v Austrálii. Většina z nich dostala od Centrelinku žádost, aby si podali jejich prostřednictvím žádost o důchod v ČR. Podání žádosti je povinné a pokud by nebylo řádně vyplněno a podáno, hrozí Centrelink zastavením australského důchodu. Důvod z australské strany je zcela zjevný, neboť za každý dolar, který dostane žadatel z ČR se mu sníží důchod o 50 centů. Čili polovina poskytnutého českého důchodu propadne ve prospěch Centrelinku.

Jak jsme byli informováni australskými úřady, vzniká nyní nárok na udělení české penze pro každého, kdo odpracoval v ČR alespoň dvanáct měsíců a započítává se každý rok od dovršení povinné školní docházky. I moje manželka donucena příslušné formuláře vyplnit. Když jsem i já dostal tyto formuláře k vyplnění, kontaktoval jsem speciální oddělení International Centrelinku s tím, že nemám důvod o českou penzi žádat, neboť ji již dostávám. Byl jsem požádán, abych sdělil, jaká je výše mojí české penze, neboť tato se započítává do příjmu. Poté jsme dostali vyrozumnění, že se naše australská penze krátí o příslušnou částku. Byli jsme vyzváni, abychom během jednoho měsíce vrátili zpět částku, kterou jsem byl „přeplacen“ a nejedná se právě o částku zanedbatelnou. Abych byl spravedlivý, milosrdný Centrelink mi dovolil, abych požadovanou částku uhradil tak, že bude náš zdejší důchod až do jejího plného splacení ještě dále snížen.