Malíř českých Vánoc - Josef Lada (Josef Lada, painter of Czech Christmas)

Nikdo nenamaloval český venkov krásněji. Vím, že s velkou mírou idealizace a stylizace, zvláštním plochým stylem – ale pro dětskou dušičku srozumitelně a laskavě. Jeho domečky jsou barevné, na stromech dost květů i ovoce, mraky pokaždé jiné a měsíc – ten si Mistr Lada nemusel vymýšlet. Měsíc se totiž na nebi nad Hrusicemi opravdu usmívá. Já to vím, protože občas pobýváme v nedalekých Mnichovicích.

Neznám tamní krajinu s peřinami sněhu, ale jak říkají pamětníci: bývalo ho tam víc. Protože se Josef Lada narodil v roce 1887, za jeho mládí tam opravdu musely být takové závěje, jaké maloval na svých obrázcích.

A navíc v tatínkově ševcovské dílně slýchal o dobách ještě dávnějších a také o strašidlech a vodnících, o mordýřích a přestrojených zlodějích. Snažil se všechny ty podivné osoby namalovat. Miloval špačky tužek i pomačkané pytlíky od mouky a krupice, na které se toho tolik vešlo! Jen nikdy rodičům nezapomněl, že mu v chudé chalupě s hliněnou podlahou dali stůl až do tmavého kouta. On s jedním okem slepým už tak dost mizerně viděl. Zároveň se hlídal, aby jako přeučený levák bral tužku i pero do pravé ruky.

Z malíře pokojů miláčkem čtenářů

Proč je už sto let tak oblíbený? Určitě to není tím, že by učil malovat. Tatínek sice poznal jeho talent, ale chtěl z něj mít malíře – pokojů! Vydržel to jeden měsíc. Výuční list dostal až jako knihař a v té době i první objednávku: namalovat pro ochotníky dva jevištní portréty. Za odměnu poprvé viděl představení s živými herci! Nikdy se neživil knihařským řemeslem, ale nabízel obrázky redakcím. První mu otiskl časopis Máj v roce 1904. Jako dospělý se dostal i na Uměleckoprůmyslovou školu, ale po roce ho studium přestalo bavit.

Zvláštní je, že kreslit se učil podle Mikoláše Alše. Kdo by hledal podobnost? Aleš má mistrnou kresbu, Lada jednoduchou linku a pestré barvy. Znalci tvrdí, že oba vycházeli z tradičních hrdinských vyprávění, ozvláštněných lidovým humorem. Oba zanechali našemu národu poklad.

Děti nejvíc milují pohádku o kocouru Mikešovi, kterou napsal pro své dcerky Alenku a Evičku. „Napsal jsem ji lehkým slohem a užíval slova, která děti znají. Hodně se četla v první třídě“ vzpomínal Lada. Říkal, že kresby pro děti mají být jen veselé, protože ti nejmenší si je převádějí do skutečnosti a na smutek mají dost času.

Dospělí znají především jeho ilustrace Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Kreseb je 450 a vznikaly v letech 1923- 1925.

Obrázek jako dárek

Ladových knížek jsou mezi lidmi po celém světě miliony. O jeho odkaz se stará vnuk Josef, který kvůli tomu vystudoval autorské právo.

Například v Japonsku jsou jeho obrázky nesmírně oblíbené a prý se tam kocouru Mikešovi říká Mikesan. V muzeu Josefa Lady v Hrusicích jsou k vidění desítky cizojazyčných vydání s jeho ilustracemi i Kronika mého života, tolik oblíbené čtení poválečných generací.

Lada ilustroval přes 120 knih pro děti, přes 190 knížek pro dospělé a napsal 14 knížek. S jeho obrázky na pohlednicích se především o Vánocích potkáváme na každém kroku. Zasněžené Hrusice, kopečky se závějemi sněhu, zachumlané děti a sněhulák nacházejí cestu do poštovních schránek i v době, kdy většinu korespondence vyřizujeme mailem. Ono totiž není jen radost Ladovy gratulace dostávat, ale také kupovat. Vracíme se tím do dětství, kdy se ještě dětem četly večer pohádky. My, co jsme ještě neznali všechna písmenka, jsme si přes den prohlíželi v knížce obrázky. Mnozí z nás žijí v cizině nebo se po letech vrátili zpět do Čech. Měníme se, naše města i vesnice vypadají jinak, jinak mluvíme i myslíme – ale pohlednice k Vánocům kupujeme pořád stejné.