Kdo na Hrad? Schwarzenberg!

11-12 2007 Aktuality česky

Prezidenta dle naší ústavy volí parlament, tehdy shromáždění ustavené na podkladě mandátů, které dostaly politické strany ve volbách v minulém roce. Při poslední volbě byl Václav Klaus zvolen až v devátém kole, a ještě rozdílem jen jednoho hlasu. Vedle něho byli postupně navrhováni a nezvoleni další čtyři kandidáti, které pro příští volby nemáme ani v zásobě.

Úplně posledním protikandidátem Václava Klause byl tehdy profesor Karlovy univerzity Jan Sokol. Vynikající člověk, ale veřejnost ho skoro neznala. Škoda pro veřejnost. Nakonec nebyl zvolen rozdílem jednoho hlasu.

V každém případě občané do toho nemluvili. Jen se dívali a mnozí divili. P celou dobu jsme to dohadování mohli sledovat pouze v televizi a vůbec jsme se k tomu nemohli vyjádřit. Tak jakápak obliba.

Kandidát na prezidenta musí vyhovovat smluvené koncepci politických stran. To zcela stačí.

Oblíbenost prezidenta se pak později odvozuje od funkce, kterou zastává, a dostaví se skoro současně s rozvinutím červeného koberce po schodišti na Hradě. Takže ani argument, že by Václav Klaus měl být znovu zvolen, protože je populární, není rozhodující. To, že je populární, se tvrdí na podkladě výsledků výzkumu veřejného mínění.

Pozor ale na formulce, z jakých jsou tyto závěry dělány. osobně nemám Václava Klause ráda, vadí mi na něm jeho narcismus, odmítání občanských iniciativ, kterým pohrdlivě říká endžíouisté, a hlavně protievropské zaměření, kterým škodí této republice. Přesto i já bych na otázku „kdo je podle vás nejpopulárnější a nejznámější politik“ uvedla jeho jméno. Populární neznamená milovaný ani vážený, ale pouze známý. Asi jako pojem bestseller neoznačuje nejlepší knihu, ale pouze knihu, která se nejlépe prodává třeba i proto, že je jednoduchá.

Kandidát musí být přijatelný pro všechny strany, tj. neměl by být protagonistou jen jedné z nich, by se ty ostatní strany neobávaly, že je bude volba znevýhodňovat. Prezident by neměl být nikomu z politiků zavázán; měl by být finančně zabezpečen, aby nehrozila jeho korupce; měl by být vzdělaný, abychom se nemuseli za něj stydět; měl by se umět chovat jako diplomat, mít dobré vystupování, měl by mít i dobrý mezinárodní kredit mezi diplomaty.

Snesla jsem dost argumentů?

Toto všechno podle mne splňuje současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který byl do této funkce zvolen jako nezávislý a dělá zatím zahraniční politiku ke spokojenosti všech politických stran. Dokonce se necítí vázán ani na ty, kteří ho dali na svoji kandidátku, tedy na Stranu zelených.

Znám Karla Schwarzenberga ještě z let před převratem 1989, kdy byl předsedou Mezinárodního helsinského výboru a hájil úspěšně lidská práva proti komunistickým vládám u nás i v SSSR a dalších tehdejších sovětských satelitech. již tehdy měl vysokou prestiž na mezinárodním fóru. Pomáhala jsem dvakrát při jeho předvolební kampani, a to člověk toho druhého člověka dobře pozná, když ho doprovází na předvolebních mítincích po hospodách i místních školách. Již slyším námitky: šlechtic, bohatý člověk, Rakušák nebo Němec a není to vlastenec.

Tak jen na vysvětlení: Karel Schwarzenberg pochází z té větve tohoto rodu, která se jasně postavila proti nacistům. Netroufli si jeho otce zavřít, ale zakázali celé rodině pobyt v Praze. Jako devítiletý kluk byl odtud doslova vyhnán. Celá rodina odjela v jednom autě, prakticky bez koruny.

Ve Vídni Karel Schwarzenberg studoval a žil z podpory svých příbuzných. Ti ho považovali za tak dobrého ekonoma, snad spíše hospodáře, že si ho, přestože byl synem vyhnance, zvolili správcem celého rozsáhlého majetku, který je ve Vídni, v Rakousku i v Německu. Asi tedy něco opravdu uměl a byl dobrým hospodářem již jako mladý muž. Této funkce se vzdal, když se rozhodl, že se bude angažovat zde, v této republice. Jeho otec mu tuto službu vlasti, tedy Československu, odkud byl sám vyhnán, prý připomínal ještě na smrtelném loži.

Karel Schwarzenberg zná Evropu, USA, zná diplomtický svět a ten zná i jeho. Nepotřebuje se obohatit ani zviditelnit. V KSČ nikdy nebyl ani s StB nikdy nespolupracoval a za nacistů byla jeho rodina pronásledována. Tak co ještě více by ho mohlo a mělo doporučovat na post kandidáta na prezidenta?

A ještě něco, asi to nejdůležitější pro naše politiky: Karel Schwarzenberg má kde bydlet!!! Nebude si stavět novou vilu ani kupovat byt s bazénem, určitě od nikoho nikdy nevzal a nevezme úplatek 499 000 korun ani nemá kamarády typu Viktora Koženého či Šloufa nebo Dalíka. Skandál s milenkami mu vzhledem k věku taky nehrozí. Navíc 10. prosince tohoto roku mu bude sedmdesát let (chtěly to sudičky, že se narodil na den lidských práv?). Tedy s vysokou pravděpodobností bude funkci prezidenta vykonávat jen jedno období.

Snesla jsem dost argumentů v jeho prospěch? Občany jsem snad ve prospěch Karla Schwarzenberga ovlivnila, ale ti prezidenta stejně volit nebudou. Teď záleží na tom, zda i naši poslanci čtou Lidové noviny. Snad něco čtou a nějak se to k nim taky dostane.

Jiřina Šiklová, Autorka je socioložka