Češi v Caracasu stále činní

Čeští emigranti jako jednotlivci i krajanské spolky jsou někde a někdy velmi agilní, jinde formální a někde se k principu krajanství ani nehlásí. Přitom není rozhodující ani celkový počet krajanů v té či oné zemi, ale jejich aktivita a někdy i organizovanost, jako je tomu u malé skupinky ve Venezuele. Ta právě před Vánoci ukázala velkou životnost, když spolupracovala na několika akcích, které ve Venezuele daly na vědomí její existenci a existenci České republiky vůbec.

Nepochybně k nejvýznamnějším akcím patřila opera Brundibár, kterou podpořily svým jménem velvyslanectví České republiky, Německa, Polska a Izraele. Konala se v nejvýznamnějším kulturním centru Venezuely, v divadle Teresy Carreňové dne 29. 11. 2005. Je to opera pro děti, která měla premiéru paradoxně v Terezíně. Autor hudby, Hans Krása, zemřel v německém koncentračním táboře, autor textu - Adolf Hoffmeister, včas uprchl do Spojených států (po válce se vrátil a zapojil se do Komunistické strany). Interpretovali ji venezuelští umělci a dětské sbory. U přítomných diváků se jí dostalo ovací ve stoje. Současně s operou byla v předsálí divadla otevřena výstava o židovském holokaustu v Evropě a venezuelské veřejnosti byli představeni i někteří Židé z bývalého Československa: Harry Osers, Otto Urbach, Dalia Sternbachová, Trudy Mangel a další. Právě v té době jsem do Venezuely přijel na milé pozvání Venezuelsko-české Asociace, která loni oslavila jedenácté výročí založení. To, co se zdálo být záležitostí na pár let, se ukázalo jako nosný projekt, protože dnes na místa zemřelých zakladatelů (Zeman, Roubíček, Matys, Halíř a dalších; za zemřelé krajany je obvykle sloužena mše za účasti převážné části komunity) nastoupila druhá generace, která podpořila staré veterány jako je pan Jaroslav Batista (85), pověstný dokonalostí svých zámečnických prací (zejména zdobných mříží) na Caracaských vilách nebo pan Bitnar, tvůrce voňavého českého chleba, který se udržel i po jeho odchodu do penze, nebo všestranný geograf, hudebník, malíř, folklorista a kronikář Carlos Stohr, jenž je přes svůj věk a problémy se zdravím neúnavnou spojkou mezi Caracasem a Prahou.

Předsedou je dnes Vladimír Sýkora, který ve Venezuele žije od dětství. Vydává bulletiny, které se šíří elektronickou poštou a přispívají tak ke vzájemné informovanosti a soudržnosti. Přidala se i nová krev, např. Slovenka Táňa Vzenteková, která oživila zejména společenské akce tím, že vede folklorní soubor Yatelinka, který si začíná vydobývat uznání i v rámci celé Venezuely. Současně ukazuje, že mezi Čechy a Slováky (jichž je v Caracasu minimum) existuje shoda a pohoda. Co je pozoruhodné, že se podařilo přitáhnout nejen manželky, popř. i jiné příbuzné, ale zejména nejmladší, už třetí generaci, jako např. rodinu Chramostovu, která přispěla nemalým podílem k životnosti souboru (je jich plný koš a všichni skáčou, zažertoval při představování p. Batista). Není možné opominout spolupráci tajemníka českého velvyslanectví Milana Froly, který se na práci souboru podílí.

Další akcí byla výstava výtvarníků českého původu ve výstavní síni kulturního domu Humboldtova, který spravuje německé velvyslanectví, při jejíž vernisáži se představil jednak folklorní soubor Yatelinka, ale také český ženský soubor Teatro Menzo. Přijel z Prahy s programem Secondhand Women, který za pár dní nato vyhrál v Caracasu s tímto představením mezinárodní soutěž a tak si otevřel dveře i do jiných zemí Latinské Ameriky.

Výstava ukázala současné žijící výtvarníky spjaté s Českou republikou (s jedinou výjimkou tragicky zemřelého Rudolfa Čiháka): z "mladší" generace Milan Kříž, absolvent sochařské školy pražské AVU, Carlos Stohr, a z generace narozené ve Venezuele Katerina Bohac a Rosangel Seijas de Cihak, k tomu manželka jednoho ze spoluzakladatelů Asociace Jana (Juana) Rady (narozen ve Venezuele), keramička Lise Latendresse de Rada, a na neposledním místě fotografka Cristina Rosenberg. V první polovině prosince byly na několika místech uspořádány přednášky o česko- venezuelských kulturních stycích a vztazích na Ústřední venezuelské univerzitě, na Univerzitě Monte Ávila. V caracaské Národní galerii při příležitosti zasedání mezinárodního sdružení výtvarných kritiků (AICA) proběhlo setkání s předsedkyní Historické akademie v Caracasu a řada dalších, s tím souvisejících akcí, byla prezentována kniha Průsečíky venezuelské a české kultury, vytištěná téhož roku španělsky v Olomouci a odměněná čestnou cenou této univerzity za vědeckou monografii.

Bude-li situace přízniva, Asociace přistoupí k pořádání dalších výstav těch umělců českého původu, kteří buď zemřeli (Antonín Marek, Marietta Bermannová, Vilém Heiter a pod.), nebo tvoří zatím v izolaci jako keramik Juan Odehnal.