Jaroslav Rössler na vlnách fotogenie

Ke vzpomínce 104. výročí narození Jaroslava Rösslera představuje pražské Caspari Centrum umělcovy experimentální fotografie.

Světlo světa spatřil ve Smilově na Českomoravské vrchovině. Školní léta si odbyl v tehdejším Německém (Havlíčkově) Brodě. Poté byl zapsán do primy, kam o jedenáct let dříve docházel i Jan Zrzavý. Na tomto gymnasiu - ve zdech bývalého barokního kláštera - trpěli oba, nežli jejich rodiče pochopili, že ani jeden nemá nadání pro obchodní školy.

Patnáctiletý Jaroslav Rössler přibyl do Prahy, kde se učil fotografem v domě, který nechal postavit na rohu Vodičkovy třídy a Jungmannovy ulice stavitel Hulicius. Pravděpodobně ho do ateliéru Františka Drtikola poprvé uvedla - u vchodu službu konající - fotografka Gertruda Fischerová (pozdější choť Jaroslava). Drtikol sám Rösslera nepřijímal (sloužil v armádě) a nežli se z ní vrátil, stačil jeho nejnadanější žák vše podchytit a doslova nasát. A navíc se vyrovnat se zdobností ušlechtilých fotografických přetisků, která platila za secesní kánon tehdejší umělecké tvorby. Podle ní ještě zvěčnil právě pro J. Zrzavého secesí puncovanou podobiznu malíře Bohumila Kubišty "s výrazem povznášejícím, jako pohled světce" - k ní se v sedmdesáti sice hlásil, ale nereprezentoval se jí. Koncem desátých let 20. století Rössler objevil pro svou tvorbu konstruktivismus. Jako první tvůrce stál u zrodu avantgardního pojetí fotografie (jeho unikátní pozitiv Opus I - ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea - je důkazem).

V Drtikolově ateliéru mladý fotograf nejen pracoval, ale i bydlel: "... tam jsem udělal první snímky, fonogramy,... způsob, jak jsem toho docílil, byl mnohem těžší a zajímavější,...to byl pro začátek úspěch a to mne zavazovalo pokračovat. Pan Teige mne vyzval, abych vstoupil do Devětsilu. Následovala série Karton,... jedna ze série byla vybrána na oficiální plakát na výstavy čsl. fotografie v Londýně v roce 1985...". S jedinečnými stínohrami předmětů, položených na světlocitlivý papír, se Rössler zabýval do roku 1924: rozšiřoval divákovu představivost, a zároveň technologií fotogramu zachovával neopakovatelnost rukodělného obrazu (od r. 1923 vytvářel ze skleněných desek matrice, s jejichž pomocí nefigurativní kompozice množil). Ze střechy pražského ateliéru byly pro něj velmi inspirující pohledy na Petřín, panoráma Pražského hradu, na Letnou. Na obzoru jeho fantazie pak na Paříž, kde skutečně působil ve 20. a 30. letech. Do konce let sedmdesátých zdůrazňoval v dílech subjektivní pohled. V posledních pěti letech života měl několik komorních výstav, které zdůrazňovaly jeho ryze osobní linii. Velká retrospektiva (v devadesátých letech v Uměleckoprůmyslovém muzeu), ukazující i zatíženost zakázkami, doslova spustila lavinu obnoveného zájmu o jeho dílo.

Výstava fotografií Jaroslava Rösslera (Caspari Centrum - do 31. srpna 2006) doplňuje představy o bohatství autorova díla. V šedesáti snímcích - zvětšených pozitivech, a to všech životních období - je patrná fotografická věcnost i umělecká imaginace umělce. Expozice je navíc doceněním jeho kreativity.