Odešel Ján Langoš

Polistopadový československý ministr vnitra a současný šéf slovenského Ústavu paměti národa Ján Langoš zemřel 15. června při autonehodě na východě Slovenska. Bývalý federální ministr vnitra podlehl zraněním na místě nehody. 2. srpna by se dožil 60 let.

O možné příčině nehody spekuloval český senátor Martin Mejstřík. Podle něj byl Langoš kvůli odkrývání temných stránek minulosti pro některé lidi nepohodlný. "Je známo, že v souvislosti se svou činností čelil mnoha výhrůžkám. Jeho fyzické napadení před třemi lety nebylo nikdy vysvětleno," napsal Mejstřík v otevřeném dopisu slovenskému premiérovi. Mikuláše Dzurindu požádal, aby byly okolnosti smrtelné nehody beze zbytku vyjasněny.

Langoš neboural poprvé, v minulosti přežil dvě vážné dopravní nehody. V roce 1994 utrpěl vícenásobné zlomeniny. Auto, ve kterém cestoval, tehdy havarovalo na mokré cestě u Prešova. O necelé tři roky později utrpěl zranění hrudníku.

Jeho auto narazilo do svodidel na cestě mezi Nitrou a Bratislavou. České i slovenské osobnosti přijaly zprávu o tragické smrti Jána Langoše s hlubokým zármutkem. Podle mnohých je nenahraditelný. Oceňují především jeho snahu o vybudování slovenského Ústavu paměti národa.

"Ukázal, že minulost je vždy součástí přítomnosti a musíme o ní otevřeně hovořit," řekl ČTK Jan Ruml, který pracoval jako Langošův náměstek a později vnitro sám vedl. Ocenil zároveň jeho morální vlastnosti.

"Langoš svým chováním, důvěryhodností a vystupováním zásadním způsobem přispěl k tomu, že se lidé v 90. letech přestali bát aparátu ministerstva vnitra," dodal.

"Je to ztráta, která se nedá nahradit," řekl ČTK historik Pavel Žáček, který s Langošem a Ústavem paměti národa řadu let spolupracoval. "Pro své spolupracovníky a všechny lidi kolem sebe byl v morální rovině vzorem," prohlásil Žáček.

Langoš byl federálním ministrem vnitra v letech 1990-92 Langoš se narodil v 2. 8. 1946 v Banské Bystrici na Slovensku.

Studoval na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a poté pracoval ve Správě dálkových kabelů v Bratislavě a Piešťanech. Za komunismu pracoval v redakcích slovenských samizdatových časopisů a organizoval bytové semináře.

Spolu s Jánem Čarnogurským založil a redigoval časopis Bratislavské listy. V letech 1990 až 1992 byl členem hnutí Veřejnost proti násilí. Za tuto stranu se také stal ministrem vnitra ČSFR. Funkci vykonával od konce června 1990 do začátku července 1992. V listopadu 1995 se stal předsedou Demokratické strany. V červenci 1998 vstoupil do nově utvořené Slovenské demokratické koalice a byl zvolen jejím místopředsedou. Od března 1999 do února 2001 straně předsedal.

Po rozdělení Československa byl Ján Langoš od října 1994 zvolen poslancem do Národní rady Slovenska. Za čtyři roky byl znovuzvolen a ve funkci zůstal do října 2002.

Od konce dubna 2003 šéfoval slovenskému Ústavu paměti národa. UPN vyhledává a zveřejňuje informace o zločinech a zločincích komunistického režimu a agentech StB.

Upozorňuje také na ty, kteří buď jsou nebo chtěli být činnými ve státní správě i v dnešní době. UPN je obdobou českého Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.