Československý ústav zahraniční - Představitel vídeňských krajanů oceněn Masarykovou medailí

V kanceláři místopředsedy Sněmovny Parlamentu ČR Jana Kasala se 6. června konal malý obřad. Starosta vídeňského Školského spolku Komenský ing. Karl Hanzl (53), který se významnou měrou zasloužil o rozvoj české školy ve Vídni a obnovení spolupráce sdružení našich krajanů v Rakousku, při něm převzal Masarykovu medaili. Předání se zúčastnil předseda Československého ústavu zahraničního Jaromír Šlápota a několik novinářů.

"Je to malý výraz ocenění za velké věci, které jste vykonal a ještě vykonáte," uvedl při předání medaile Jan Kasal. Ing. Hanzlovi se totiž díky usilovné práci, elánu a schopnosti mobilizovat ostatní podařilo aktivizovat českou školu ve Vídni, která v roce 1993, kdy převzal ve Školském spolku Komenský funkci předsedy, stála před velkými finančními problémy. "Za posledních deset let se image české menšiny v Rakousku zásadně změnila a dnes je považovaná za neprogresivnější ze všech šesti tam žijících menšin. "Když se hledá řešení, musíte to posoudit z širokého úhlu," vysvětluje ing. Hanzl. "Když jsme chtěli získat děti do české školy, museli jsme změnit vystupování menšiny jako takové a sehnat peníze na investice do školy, protože každý rodič chce dát své dítě do té nejlepší školy. Národnostní důvody sice existují, ale ne už tak silně jako po 1. světové válce," dodává.

Každý rok se hledá 800 tisíc eur

Po roce 1918 měla česká škola ve Vídni na 4 tisíce žáků a 12 budov. Po 2. světové válce zůstala jedna, ve které v roce 1993 bylo už jen 120 žáků a 21 zaměstnanců.

Za starostování Karla Hanzla se škola dostala na novou úroveň, dnes má škola už 390 žáků a zaměstnává 68 pracovníků.

"Jsme slušný střední podnik s ročními výdaji 800 tisíc eur, kromě učitelských platů, na které od roku 1986 přispívá rakouská vláda," charakterizuje školu Karel Hanzl. "Za posledních sedm roků se ročně rozrůstá o jednu třídu. Máme i vlastní školku, která nám připravuje žáky do vyšších ročníků.

Zájem o ni je velký, ale míst je jen 70," říká. Sebevědomí nám přináší i to, že přede dvěma lety z české školy vyšli první maturanti po 2. světové válce. Shodou okolností mezi posledními byla v roce 1942 matka a mezi prvními v roce 2004 dcera Andrea pana Karla Hanzla.

O přitažlivost školky se zasloužil nemalou měrou i Československý ústav zahraniční. Před třemi lety mohlo dojít k zavření školní jídelny, protože nevyhovovala hygienickým normám. ČSÚZ poskytl pro jídelnu a kuchyni kompletní moderní zařízení. Stejně tak přispívá ke zvýšení atraktivnosti základní školy, kam zaslal technické vybavení pro sedm tříd a letos shromažďuje sponzorské prostředky na nové vybavení tělocvičny.

Stoletá rodinná tradice

Hanzlové žijí v Rakousku od roku 1895. Přistěhovali se z Moravy z Mohelna. "Byli to vždycky malí řemeslníci, kteří si ale zakládali na své samostatnosti. Nikdy jsme nebyli nějak valně bohatí, co se vydělalo, vždycky stačilo jen na uživení rodiny," říká o své rodině ing. Hanzl. Zato byli ale vždy aktivní v českých spolcích. Děda byl členem Orla a v rámci klubové činnosti opravoval kostel. Otec byl v Sokole, stal se funkcionářem Slovanu Vídeň a spoluzakládal volejbalový svaz. Karl Hanzl šel ve šlépějích svých předků. V roce 1975 se dostal do vedení volejbalového svazu, byl dvakrát vyhlášen nejlepším trenérem roku a v roce 2003 nejlepším sportovním funkcionářem Rakouska. V roce 2002 zakládal Středoevropský volejbalový svaz, jehož členem je i Česká republika, a stal se jeho předsedou.

Je jednatelem Sokola, předsedou Českého poradního sboru při Úřadu spolkového kancléřství a místopředsedou Menšinové rady české a slovenské větve v Rakousku.

"Funkce jsou to dobrovolné, chápu to jako odpracování jistého dluhu češství ve Vídni," říká Hanzl. "Nediskutuje se s institucemi, ale s lidmi, kteří je zastupují. Lobovat vůči Rakousku nebo Česku můžete za předpokladu, že s vámi druhá strana chce mluvit," vysvětluje důvod množství funkcí, ve kterých pracuje a které mu zajišťují potřebné kontakty zejména při hledání prostředků na financování provozu školy.

Ta je soukromá, žáci platí měsíčně školné ve výši 55 eur (cca 1500 Kč), což na provoz nestačí. "Ve srovnání s rakouskými soukromými školami jsme levní, kdyby se náklady měly pokrýt ze školného, museli by žáci platit trojnásobek, ale pak by škola neplnila své sociální poslání a to nejde," zdůrazňuje předseda školského spolku.

"Musíte být v kontaktu s těmi, co mohou pomoci."

ČSÚZ posílá moderní vybavení

Až do roku 1991 poskytovalo škole pravidelnou finanční podporu Československo.

Pak už jen v roce 1996 přišlo asi 15 miliónů korun na opravu školní budovy. Z odboru českého Ministerstva zahraničních věcí má škola možnost získat určité prostředky na konkrétní úzce definované projekty ve výši mezi 50 - 100 tisíc korun za projekt, což zdaleka nestačí a hlavní tíže financování leží na spolcích české menšiny v Rakousku.

Proto Školský spolek Komenský vítá skutečnost, že se ČSÚZ před několika lety rozhodl systematicky získávat sponzorské dary na modernizaci vybavení školy ve Vídni. Pro ing. Hanzla jsou ale neméně důležité všechny kontakty školy a spolku v České republice. "Rakousko posuzuje menšiny i podle toho, jakou důležitost mají pro svůj mateřský stát," vysvětluje.

Stejně jako krajané v jiných evropských zemích přivítal ing. Hanzl vstup Česka do Evropské unie 1. května 2004. Evropa tak podle něj dostala novou dynamiku. "Cítím se být Rakušanem, ale i Čechem. To je jisté bohatství pro rakouský stát, má v nás pojítko v nové Evropě", říká. Česká škola ve Vídni tím také získala na přitažlivosti. Je unikát. Učí se v ní v češtině, slovenštině, němčině a pak přistupují další jazyky, takže děti, když na ní maturují, ovládají čtyři jazyky a jsou tak dobře připraveny na život v budoucí Evropě.