Slovo šéfredaktorky - Krajanská nadělení

Letos na jaře a počátkem léta to skutečně byl pro mne, jako šéfredaktorku časopisu pro Čechy doma i ve světě, pořádný záběr.

Nejprve v květnu setkání rodáků z Mladé Boleslavi. Nemohla jsem se jej zúčastnit osobně, protože jsem v té době (těsně po návratu ze setkání Čechů ve švédském Kyrkekvornu) byla účastna Amerického jara, resp. jeho části - kolokvia s názvem Česko-americké kulturní vztahy. Obou významných akcí jsme se zúčastnili formou prezentace v našem časopise, v případě kolokvia i přednáškou. Hned poté následoval odjezd do Českých Budějovic, kde se letos (25. 6. - 2. 7.) konal 23. světový kongres Společnosti pro vědy a umění. Zúčastnily jsme se jej "všechny" redaktorky, tj. já a Ing. Fialková. Jihočeská univerzita, která pro kongres připravovala zázemí, se měla co ohánět. Přihlásilo se na 500 účastníků (úplně všichni však nepřijeli) ze světa (převážně z USA) a z domova. Program byl nabitý jako vždy. Řada sekcí na různá témata (jmenovat nelze, zabralo by to více než tři tiskové strany), jen připomenu hlavní téma Kongresu:

Česká a slovenská věda a kultura v mezinárodních souvislostech. Český dialog se prezentoval v sekci Média spolu s Americkými listy a Rádiem Praha. Škoda, že přemíra sekcí a přednášek (jako vždy) vede k tomu, že v některých sálech sedí třeba jen dva lidé, i když se většina snaží běhat z přednášky na přednášku do různých budov univerzity.

Milé samozřejmě bylo setkání s mnoha našimi čtenáři, možnost popovídat si s nimi a vůbec opětně zažít tu svébytnou akademicko-srdečnou atmosféru této společnosti a dozvědět se mnoho zajímavého o vědecké a další obětavé práci našinců v zahraničí.

Bohužel, konce (jehož součástí byl nádherný výlet do Českého Krumlova) jsem se zase nemohla zúčastnit, protože v Praze začínal Slet! Hned 1. července jsem spolu se naší americkou čtenářkou Agnes obdivovala úžasné akrobatické výkony cvičenců na slavnostním zahájení sletu v pražské hale Sazka Arena, která byla téměř nabitá. Ale druhý den, při sokolském průvodu Prahou, mi jednaosmdesátiletá Anežka, s kterou jsme pak běžely úprkem na Staroměstské náměstí, abychom tam ještě potřásly rukama sokolům na začátku průvodu, kteří nám "utekli", řekla:

"Napiš, že mne moc mrzí, že tak málo Pražanů přišlo vítat sokoly. Já se za ně stydím, i když jsem z Texasu..."

Naprosto souhlasím a dodávám k tomu úvahu mé sousedky:

"Ten slet a sokoly vůbec snad stále ještě bojkotují komunisté jako dřív. Vždyť propagace byla - stejně jako i minulé slety - nulová!"

K tomu mohu jen dodat, že propagace určitě stála miliony, ale například do Českého dialogu, který jde do celého světa a který čtou lidé se sokolským srdcem, nikdy Česká obec sokolská inzerát nedala, ač stojí proti jiným možnostem inzerovat, pár korun... Kam šly peníze, kde byla propagace? Možná odpovědní propagátoři hřešili na to, že lidé se sokolským srdcem, kterých je dost a dost, na slet přijdou, a peníze ušetřili pro zvelebení sokoloven?

Stejně ignorantně se choval i obecný český tisk. Miniaturní článečky, sem tam fotka.

Nemyslím si, že zde hrají roli komunisté v pozadí, spíš je to asi mládí a donebevolající nevzdělanost redaktorů, kteří nevědí nic o tom, jak sokolský slet v roce 1938 byl protinacistickou demonstrací, v roce 1948 protikomunistickou demonstrací (a mnoho jeho členů bylo zatčeno), nemluvě o době jeho vzniku, kdy bylo celé sokolské společenství velkou vlasteneckou frontou...

Také o tom, že sokol po zákazu nacistů i komunistů pokračoval a rozvíjel se v zahraničí, především v Americe, nechtěli prý někteří nynější propagátoři slyšet. A tak si dovolím na straně 22 Českého dialogu zrovna tuto důležitou informaci připomenout. Nazdar!