Ženský a mužský kroj 19. století z Chrudimska

5 2006 Dějiny česky
obálka čísla

Dnešním číslem začínáme nový seriál, v němž vám na stránkách Českého dialogu budeme postupně představovat lidové kroje z různých oblastí Čech a Moravy. Víme, že mezi Čechy a Moravany, zatoulanými po celém světě, je mnoho těch, kdo s láskou opatrují kroje po svých rodičích či prarodičích. Uchovávají je i různá muzea nebo krajanské folklórní spolky. Ale většina z nás již zná historii kroje svých předků jen mlhavě. Mnohdy dnes nerozlišujeme, z jaké oblasti, z kterého kraje naší republiky je ten který kroj, vyšívaná zástěrka, červené punčošky, čepec s holubičkou či klobouček s kohoutím brkem. Srozumitelný popis jednotlivých krojů s barevnými fotografiemi by měl pomoci všem, kdo kroje oblékají, využívají k různým událostem nebo se o ně jinak zajímají. Kvůli našemu seriálu jsme navázali spolupráci s ústavem ARTAMA Ministerstva kultury, který má úzké kontkaty s odborníky - pracovníky muzeí, vedoucími osobnostmi folklorních souborů a dalšími lidmi, tělem i duší oddanými národopisným aktivitám. S jejich nezištnou pomocí vznikají články a fotografie, z nichž první vám dnes přinášíme. Doufáme, že vás náš nový "krojovaný" seriál poučí i potěší. Vaše redakce.

Chceme-li popsat kroj oblasti Chrudimska, musíme zmínit vlivy Polabí, Českého Horácka a Litomyšlska, které zde významně působí. Zároveň zde (jako téměř v každé oblasti) na podobu kroje působí změny historické, které se odráží v postupných změnách typického oblečení lidových vrstev a v postupném zasahování módy a městského vlivu, i když vždy s určitým zpožděním. Při studiu jak ženského, tak i mužského kroje, nacházíme vedle specifických znaků mnoho různých variací v barvě, zpracování a střihu. Lidé se oblékali podle svých majetkových poměrů, ale vždy se snažili "vypadat lépe". Na začátku století chodili pouze "v jednom", postupně se šatník rozšiřoval o části sváteční a byly využívány dražší a čím dál častěji i kupované materiály. Na oblečení mužů měly rovněž velký vliv vojenské uniformy (nejvíce je to znatelné na vestách a kabátech).

Ženský kroj v 19. století Na začátku 19. století se lidové oděvy jednotlivých regionů odlišovaly. S postupem času však na kroj působila móda a postupující vliv městského způsobu odívání.

K součástem kroje začátku 19. století patří:

ČEPEC - běžně jej nosily i svobodné dívky, typické jsou tzv. "půlky", "lebky ", nejčastěji bílé, někdy vyšívané zlatem.

SUKNĚ - na všední den se nosily sukně plátěné, kanafasky (svisle pruhované nebo kostkované). Z dalších typů sukní jmenujme mezulánky, šerky, soukenné sukně, později i široké sukně damaškové a hedvábné. Délka sukní byla do půli lýtek (cca 20 cm od země). V místě zástěry (které nebylo na sukni vidět) se často všíval pruh levného materiálu, vtipně zvaný "ledacos", "lecos".

SPODNICE - nosily se pod sukní. Byly to silné bílé sukně z domácí příze, lněné (silně škrobené). Nosilo se jich 4 až 5, někdy se zdobily krajkou.

ZÁSTĚRA (fěrtoch) - nosila se na svrchní sukni. Zástěry byly několika typů - zástěra s karmazínovou výšivkou na bílém plátně (červené květy a bordury), bílo-karmazínové nebo jen bílé vyšívání na tmavě modrém (indigo) plátně, jednoduché zástěry modré. Svátečnější byla i bílá zástěra bíle bohatě vyšívaná dírkově, možná i prolamovaná i plná technika výšivky - viz foto.

KOŠILKA (halena) - byla šita z domácího plátna, u krku s nabíraným krejzlíkem. Rukávy byly mírně nabrané, všívaly se do pásku.

ŠNĚROVAČKA (kordulka, bruslek, lajblík) - šněrovačka patřila k nejnákladnějším částem kroje. Sváteční šněrovačky byly navíc bohatě zdobené.

Z dalšího vybavení ženského kroje jmenujme: kabátek (špencr, špenzr), kosička (velký trojúhelníkový šátek) , šperky (často granáty nebo kulaté červené korále, mezi nimi penízky), punčochy, obuv.

Mužský kroj v 19. století

Oblečení mužů nepodléhalo v 19. století (stejně jako dnes) tolik módnosti jako oblečení žen. V muzeích se dochovalo výrazně méně dobových součástí mužského oděvu, než je tomu u kroje ženského.

POKRÝVKY HLAVY - především u ženatých mužů byly nezbytnou součástí oblečení klobouky a čepice.

KOŠILE - dělily se na všední (pracovní) a sváteční

ŠÁTEK - vázal se přímo na krk (na mašli vpředu, na půl uzle nebo na uzel vzadu), mohly být uvázány i dva.

VESTA (bruclek nebo pruclek) - vždy zdobená velkými knoflíky (limburáky) nebo porcelánovými knoflíky.

KABÁT - bylo jich několik typů - krátký do pasu (špenzl, kamizola, kazajka, lajblík), dlouhý kabát (pouze na svátek), kožich

OPASEK - kožený (různé odstíny hnědé), zdobený výšivkou z pavího brka a kožených obarvených řemínků.

KALHOTY - dlouhé ke kolenům nebo mírně pod ně, všední - plátěnky, sváteční - žluté koženky (jelenice, kozlovice, skopovice) nebo manšestrovky I k mužskému vybavení kroje patřily punčochy a střevíce (někdy s přaskou nebo holínky).

Pro článek bylo využito pramenů z archivu Národopisného souboru Kohoutek z Chrudimi. Kontakt: Tomáš Jehlička tel: 777 681 274, e-mail: jehlicka@rovex.cz.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012