Setkání krajanů z Mladoboleslavska - I oni chodili ulicemi Mladé Boleslavi?

ADINA MANDLOVÁ

Žena vamp. Patrně největ ší ženská star českého meziválečného filmu. Činžovnímu domu na hlavní třídě, v němž dělala své první dětské krůčky, byla při rekonstrukci doslova před pár týdny navrácena jeho secesní tvář. Tehdejším sousedem Mandlových z výstavné vily stojící ve stejném domovním bloku byl továrník Václav Klement. Ve svých memoárech nazvaných Dneska už se tomu směju zanechala slavná filmová diva, inteligentní žena s podivným osudem, na své mladoboleslavské dětství kupř. tuto vzpomínku: "Válka skončila, ale bída byla čím dál tím větší. Žili jsme většinou z toho, co nám vyrostlo na zahradě anebo co jsme vykrmili na dvorku... Ale hlavně jsme kradli. Brambory na sousedním poli, zrní a slunečnicová semínka, která nasadili v parku, a zeleninu a ovoce ze sousední zahrady. Náš soused byl velmi bohatý, společník automobilky Laurin a Klement, pozdější Škodovky, a vlastnil vilu s parkem a ohromnou zahradou. Sice nás dělila vysoká zeď, ale byli jsme akrobati a žádná výška nás neodstra šila... Pan Klement býval kdysi tatínkův přítel, takže zpočátku nad tím zamhouřil oko. Ale všecko má své meze, takže když se jeho úroda ztenčila na pár shnilých jablek a jeho karfióly, kedlubny, jahody a broskve skončily v našich žaludcích místo na jeho mahagonovém jídelním stole, ztratil trpělivost, obehnal všecky zdi ostnatým drátem a pořídil si nočního hlídače. Tím vyschl jeden z hlavních pramenů naší obživy." Poetické, a přesto upřímně přímočaré řádky bez přikrašlování - vlastnosti jejich pisatelky z nich přímo čiší.

Na rok 2007 připravuje Muzeum Mladoboleslavska sídlící na boleslavském hradě dlouhodobu výstavu o životním stylu v Čechách mezi dvěma světovými válkami. Kurátoři výstavy pamatují přitom nejen na tradiční zrakové vjemy, ale hodlají přiblížit dobu také hudebními a filmovými ukázkami. V hladivé muzejní vzpomínce na staré časy se tak dostane i na Adinu Mandlovou...

FRANTIŠEK GELLNER

Nejen Praha, ale i Mladá Boleslav, město s více než tisíciletou historií, má své Staroměstské náměstí. Vzniklo tradičně jako středověké tržiště, a to na trochu neobvyklém, trojúhelníkovém půdorysu. Dominantou náměstí je stará renesanční radnice s nárožní věží přístupnou v současnosti všem zájemcům o pohled na město z ptačí perspektivy. V jednom z domů na náměstí - poznáte ho podle nápadné, výtvarně zdařilé pamětní desky - se roku 1881 narodil František Gellner.

Patrně nejznámější anarchistický básník v dějinách české literatury spatřil světlo světla roku 1881 v zadním traktu domu židovského obchodníka. Měl buřičskou náturu. Jeho verše jsou stejně břitké jako karikatury, jimiž často doprovázel nejen své básně, ale i novinové články. Stejně neučesaný jako jeho básnický styl a žurnálové karikatury byl i jeho život zakončený víc než tajemně: Dodnes nikdo pořádně neví, zda si Gellnera našla na frontě v prvních dnech první světové války dobře mířená kulka, nebo zda buřič svlékl uniformu a daleko v Rusku založil inkognito svou novou existenci. Gellnerova vlastní zpověď ve verších nevylučuje, že by něčeho takového byl schopen. Ve verších podal následující osobní vyznání: "A nebude-li ze mne nic / co tulák bez profese / budu se s šelmami o závod / prohánět po pralese. / Za ženu vezmu si gorilu. / Myslím, že shodneme se. / Má srdce divoké jako já / a též je bez konfese."

Svého významného rodáka si město Mladá Boleslav připomíná stálou expozicí na prav é empoře Sboru českých bratří. Návštěvníci této výstavy jsou tu fascinováni zjištěn ím, že Gellner nebyl jen břitkým básníkem a karikaturistou, ale i velice zručným portrétistou. Náměty velmi kvalitních obrazů byly především tváře jeho příbuzných a známých. Další plátna pak zachycují dobovou atmosféru Paříže, kterou Gellner vesele i trpce ochutnával během svého pobytu v metropoli na Séně, provázeném, jak už to tak bývá, mnohými úskalím.

EVA BOSÁKOVÁ

První krůčky na kladině, nářadí, které ji proslavilo v olympijském světě, zkoušela gymnastka Eva Bosáková ve třicátých letech 20. století v mladoboleslavské sokolovně. Toto prostředí důvěrně znal i její otec, rovněž olympionik Alois Věchta. Málokdo ovšem ví, že prvním sportem, kter ému chtěla Bosáková zasvětit svůj život, bylo krasobruslení. Brusle si pravidelně obouvala na kluzišti v mladoboleslavském parku Štěpánka.

Pak ale zvítězila ta sportovní disciplína, které se věnoval otec. Jako gymnastka debutovala Bosáková na mezinárodním poli v devatenácti letech na soutěži v Rumunsku - to se psal rok 1950. O deset let později si zajela do Říma pro své slavné olympijské zlato. Pojítko s rodným městem nikdy nepřetrhla - po ukončení své profesionální kariéry v polovině 60. let 20. století byla Mladá Boleslav jedním z měst, ve kterých pořádala své mimořádně oblíbené kurzy redukční gymnastiky.

Místo na tehdejším okraji města, kde stojí rodný dům slavné sportovkyně, dnes vypadá úplně jinak než v časech jejího mládí. Rozrůstající se město objalo dům, v němž se narodila, novými budovami a rozšířilo se ještě daleko za tuto někdejší periférii a vytvořilo z ní vlastně téměř novodobé centrum.