Jaká je budoucnost krajiny, které byla ukradena minulost?

5 2006 Dějiny česky

Podkrušnohoří - území přibližně 80 km od Ústí nad Labem ke Kadani, a do vnitrozemí cca 40 km - jakoby ani nebylo naše. Tak se k němu chováme, a tak také vypadá. Zásoby hnědého uhlí - které se tu dolovalo od 17. století v dokonalé symbióze s krajinou a zemědělstvím, jak to naši předkové uměli - způsobily v druhé polovině 20. století totální devastaci krajiny. Nejprve byl zbourán Most - tisícileté královské město s hradbami, třemi kostely, klášterem, středověkým špitálem, a desítkami středověkých či barokních domů. Pak přišly na řadu menší města a obce - celkem přes stovku, asi deset dalších bylo zbouráno částečně a desítky jsou ohroženy. A to proto, že se tu v 70. letech zavedla povrchová těžba uhlí velkorypadly podle sovětského vzoru.

V roce 1977 schválilo tehdejší ministerstvo paliv a energetiky projekt, který se jmenuje "Velká varianta těžby na vytěžení území bez ohledu na osídlení a záporné vlivy na území".

A ta platí dodnes! Těžební společnosti dříve i nyní odmítají těžit hlubinně s argumentem, že povrchový způsob těžby je nejlevnější. Snad - pokud se do ceny vytěženého uhlí nezapočítávají náklady na přípravu krajiny pro tento způsob těžby: přeložení veškerých komunikací, silnic, železničních tratí, řek, potoků, rybníků, odlesnění a zlikvidování sadů, parků, alejí i veškerého osídlení, náklady na nová obydlí pro vystěhované obyvatele a likvidace jejich původního obydlí, včetně stromů a keřů na jejich zahrádkách. Kult hornictví a uhlí tu dosáhl takových rozměrů, že se lidem masově likvidovaly domovy, rodiště i hřbitovy s hroby předků, z rodných lánů se stala výsypka a z lesů rumiště.

Dokud člověk ten kraj nenavštíví, nemůže domyslet realitu. Mí zahraniční přá- telé projevili přání navštívit zámek Jezeří, kde zazněla premiéra Beethovenovy Eroiky i myslivnu pod zámkem, kde prožil dětství Ch. W. Gluck. Tak jsme jeli. Barokní myslivna je dávno zbořená, divadelní sál v zámku zafixován dřevěným lešením, aby se nepropadl strop, a pohled z oken do krajiny, znetvořené velkorypadly kam oko dohlédne, mé hosty rozplakal... Ovšem - i to je naše vlast.

Jezdila jsem do tohoto kraje a připravila o něm několik rozhlasových pořadů. Hovořila jsem s bývalými hospodáři na statcích ve Viklicích a Tuchomyšli, i s bývalými horníky, kteří se každoročně o pouti v Chabařovic ích scházejí k tradičnímu fotbalovému zápasu mezi mužstvy dnes neexistuj ících obcí. Byla jsem hostem v několika panelových bytech, kde na stěně visely kresby ústeckého grafika Vladimíra Kaisra, který, sám bývalý obyvatel Tuchomyšle, kreslil před zbouráním domy starousedlíků a rozdával je jejich majitelům na památku. Někteří obyvatelé panelových bytů v Mostě se kvůli uhlí stěhovali již třeba třikrát...

Byla jsem přitom, když se bořily Libkovice a dodnes opatruji dvě pamětní skleničky, které mi na památku daroval poslední libkovický starosta Stanislav Břicháček. Na jedné je emblém libkovického kostela, na druhé obrázek krásného libkovického hrázděného statku. Dnes na katastru bývalé obce roste bodláčí, a není tam už ani ten kostel, který dlouho slibovali zachovat. Projížděla jsem jedinou cestou, která tu bývala kdysi hlavní ulicí, s panem Karlem Krejčím, jehož jméno se dostalo do historie jako jméno posledního občana Libkovic, který z obce neodešel dobrovolně. Jeli jsme pomalu a on mi přesně popsal, kde kdo bydlel, kde byla pošta a kde koupaliště, kde škola a kam chodil do hospody. Místo, kde měl domeček, králíkárnu a sad za domem, poznal bezpečně. Celé Libkovice, krásná, výstavná a prosperující obec, je dnes jedna pustina. Nikdy se tam ale těžit nezačalo!!!

Osud Libkovic byl jakýmsi mementem i pro tehdejší polistopadovou vládu, která slibovala, že Libkovice byly poslední obcí, která padla za oběť těžbě uhlí. Byly vyhlášeny limity těžby, ovšem šalamounsky jen do roku 2005. Teď se problém znovu otevírá. Přesto, že máme dvě jaderné elektrárny a jsme v Evropě druzí největší vývozci elektrické energie. Přesto, že jsou zpracovány i metody, jak těžit uhlí a neublížit krajině. RNDr. Jan Marek popsal tyto metody a svůj marný boj o jejich prosazení ve studii "Stručné dějiny jedné třicetileté války". Je v ní ovšem také varování před nebezpečím, které hrozní celým Krušným horám, budeli povrchová těžba pokračovat. Uhelné společnosti však argumentům odborníka sluchu nepopřejí. Posedlost možností bezohledně drancovat za účelem zisku je nepřekonatelná. Počítá se s tím, že lidé dají přednost penězům před domovem a smíří se i s tím, že se jedna krajina zlikviduje a nová vybuduje. Že to stojí několik generací permanentních obětí, to si nikdo nepřipustí. Oběť nelze vyčíslit penězi. Ani finanční hodnotu domova a historické krajiny není možné stanovit. To bychom se pohybovali v oblasti etiky a té ekonomové nechtějí rozumět.

Ten nešťastný kraj pod Krušnými horami je zbaven své historie. Sídlili tady Keltové i Slované, tvořily se tu naše národní dějiny. Však do Stadic je odtud jen pár kilometrů ...

Co z historie zbylo pod zemí, archeologické památky, stopy po dávném osídlení, všechno to skončilo beze stopy na výsypkách. A jestli se jednou konečně najdou peníze na obnovu krajiny a života v plném rozsahu, kopce budou tam, kde dřív byla rovina a rybníky tam, kde stály obce, potoky potečou úplně jinudy než tekly, pokud nejsou navždy svedeny do jednoho betonového koryta. Silnice, které přirozeně spojovaly lidská sídliště, nahradí dálnice...

A nedosti na tom, že co už se stalo, nejde odestát. Chobotnice uhelných společností natahuje chapadla dál do kraje a proti horám. Na řadě je Horní Jiřetín, Černice, Litvínov, Duchcov, zbytek Chabařovic - prostě každá obec, pod kterou je uhlí. Apokalypsa. Občané se brání a jednoznačně vyslovují svou podporu té variantě nového územního plánu, která počítá s neprolomením dosavadních limitů těžby a odepsáním uhelných zásob. To proto, aby si konečně kraj oddechl a mohl se rozvíjet. Odborníci varují.... Jenže... Představitelé uhelné lobby, vládní zmocněnec pro severní Čechy, Báňský úřad a především regionální média jednostrannými argumenty neúnavně zdůrazňují nutnost v těžbě pokračovat. Na jakou stranu se vláda, která jediná může a musí rozhodnout, přikloní? Poslední starosta Libkovic říkával: "Mostecká uhelná společnost je mocná a převálcuje nás všechny." Uvidíme, jestli to platí i dnes.

Ludmila Vrkočová