Jezuité v českých zemích

Bohemia Jesuitica 1556 - 2006/ Jezuité v českých zemích (25. 4. - 27. 4. 2006)

U příležitosti slavnostního zahájení této mezinárodní vědecké konference jsme ve velké aule Karolina naslouchali úvodnímu slovům zástupce Univerzity Karlovy Mojmíra Horyny a projevu římského zástupce Tovaryšstva Ježíšova Petera von Hanzelsbacha, který tlumočil Ludvík Ambrozek.

Poté zazněly Bachovy skladby v proveden í varhaníka Jana Kalouse. Naslouchali jim zástupci jezuitského řádu všech evropských států, vědci a odborníci, hosté ze zemí celé Evropy. I jezuitského provinciátu ze zámoří.

Ze zámoří po právu. Nedělním večerem se po bohoslužbě (v kostele sv. Ignáce) nesla barokní hudba z jezuitských misií - k poctě Ignáce z Loyoly, Františka Xaveria a Petra Faberia. Hudba, poprvé složená a uvedená v indiánských osadách, založených jezuitskými misionáři v Jižní Americe mezi lety 1609 - 1767, rozšířená o skladby Domenica Zipoliho (1688 - 1726), Martina Schmida (1694 - 1772), anonymních mistrů a indiánů podle manuskriptů Archivu Chiquitů (Bolivie) skladby přednesl orchestr Academia Ars Canendi a sbor Domenica Zipoli Ensemble-Prato (Italie). Pod vedením ředitele filharmonického orchestru Luise Szarana (Paraguay), se třemi hudebníky: Bonacherado-flétna, Oskarviola, Chorche-violoncello, pocházejícími z misijních vesnic. Ansámbl (založen 1995) svým současným hudebním projektem Zvuk a země, kterým navazuje na výuku L. Szarany a jeho týmu v hudebních školách třiatřiceti paraguayských osad, šíří ztracenou hudbu jezuitských misií z Jižní Ameriky. Dnes jej zdobí přes sto vystoupení po všech kontinentech.

Samotná konference ke 450. výročí úmrtí sv. Ignáce z Loyoly byla rozdělena na tématické okruhy. Ignác z Loyoly a jeho spiritualita byl zajímavý již ve vstupní přednášce Stefana Kiechleho Ignác z Loyoly - jeho osobnost v jeho době. Každý si mohl vybrat z jiných okruhů Jezuité v Českých zemích, Jezuité a pražská univerzita, Přírodní vědy a matematika, Filosofie a teologie, Literatura a rétorika, co ho zajímá nejvíce. V posledním Hudba, divadlo a výtvarné umění vyslovil Heinrich Pfeiffer ve své vstupu V jakém smyslu lze mluvit o baroku jako o jezuitském slohu osobitý názor na propojení jezuitů s barokním obdobím. Doprovodný program konference zahrnoval bohoslužbu v kostele Nejsv. Salvátora v Klementinu (25. 4.), latinské divadelní představení Amor Doloris rivalis a Votum melodicum v Zrcadlové kapli Klementina (23. 4., 26. 4.), pouť: Stará Boleslav - Odolena Voda - Svatá hora u Příbrami (28. 4.) a exkurzi po pražských jezuitských památkách: Klementinum - Karlův most - kostel sv. Mikuláše na Malé Straně - kostel sv. Ignáce - kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce (29. 4.).

Jezuité a Klementinum Výstavu evropského významu u příležitosti konference připravila Národní knihovna ČR ve spolupráci s Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova a dvanácti význačnými institucemi.

Nově zrekonstruované prostory, původně nejstarší část jezuitské klementinské koleje (vybudované 1654-1659), tzv. křížovnické chodby přízemí a prvního patra, zdobí krásné barokní štukatury.

Kde jinde nežli v Klementinu? V dubnu 1556, za vlády Ferdinanda I. Habsburského, vstoupil na území Čech Řád Tovaryšstva Ježíšova - 12 jezuitů, jejichž příchod připravil Petr Canisius, působící v rakouskoněmecké provincii. Na zbořeništi dominik ánského kláštera u Karlova mostu, okolních vykoupených budovách a pozemcích jezuité vybudovali hlavní trakt, později budovu pro latinskou výuku. Koncem 16. století přibyla klementinská kolej se sedmi sty studenty. Od roku 1616 se statutem úplného vysokého učení - s právem udílet akademické tituly (stvrzené císařem Matyášem). Jezuitští učenci s podporou dvora, německé, italské a české aristokracie mohli svěřencům poskytovat všestrannou péči a snažili se mluvit s nimi v jejich mateřštině. Od počátku budovali knihovny, největší v Klementinu. V době stavovského povstání byli z Prahy vyhnáni a výuka na školách přerušena, r. 1620 se do Klementina vrátili a výuku i chod knihovny obnovili.

Po bělohorských událostech přešla Karlova univerzita pod jejich správu a knihovny kolejí UK byly přemístěny do Klementina. (Další osudy řádu necháváme znalcům a historikům.)

Z uvedených faktů vyplývá, že jezuitský řád měl mezi ostatními výjimečné postavení. Jeho zakladatel Svatý Ignác z Loyoly (narozen 1491, pokřtěn Iňigo, později Ignác), vychován světsky a veden ke kariéře - po trvalých následcích zranění z vojenského tažení - rozhodl se pro "velké věci ve službách Božích". Touha po zbožnosti podnítila i jeho touhu po vyšším vzdělání. Studoval na univerzitě v Salamance, při teologických přednáškách na Sorboně (1535) se seznámil s přáteli, kteří se stali členy jím iniciovaného duchovního společenství Tovaryšstva Ježíšova (1540). Ignác se až do své smrti staral o rozvoj řádu, podílel se na jeho upořádaní a kodifikaci důležitých dokumentů (skonal 31. července 1556, blahořečen 1609, svatořečen 1622). Po filozofických studiích se sobě spřízněnými, například Petrem Faberou, Šimonem Rodriguezem, Diegou Lainezem, Mikulášem Alfonsem neboli Bobadillou a dalšími, složil roku 1534 v kapli v Montmartru slib čistoty a chudoby. Někteří jeho z přátel se za několik let ocitli právě na půdě budoucího Klementina.

Na výstavě si můžeme uvědomit mnohé. Jezuitští kněží - clerici regulares, na rozdíl od členů mnohých dalších řádů dokázali čelit v období ostrých politických rozkolů 16. století mohutné reformaci. Snažili se o nápravu obecné církve podle přesně stanovených pravidel. Jiné řeholní společenství nezažívalo takové protichůdné reakce jako jezuité. Na jedné straně uznání jejich podílu na obrodě římskokatolické víry a obdiv ke stopám, jež zanechali v historii a v kultuře řádu i u zámořských národů. Na straně druhé k Tovaryšstvu Ježíšovu v dobách jeho největší slávy taková nevra živost, až její intenzita vyvolávala velmi závažné otázky. Lze odpovědět, jaký že byl "starý" jezuitský řád? Uspořádaným celkem, který plnění své úlohy ve společnosti svědomitě podřizuje veškeré konání, který se dokáže postavit do opozice vůči absolutistickým zájmům. Tovaryšstvo Ježíšovo, zastoupené ve všech domácích regionech, vtisklo krajině a městům nezaměnitelnou stopu svou učeností a ovlivnilo období baroka. Tento vliv vyvolal nevoli nejen u jiných konfesí, ale u mnohých katolicky věřících, jimž se nedostalo takových výsad.

Výstava (Galerie Klementina - do 15. června 2006) představuje v celkem 38 vitrínách 291 knižních titulů, archiválií a trojrozměrných exponátů. (např. jezuitský klobouk ze 16. století dvou světců, vlastnoruční podpisy sv. Ignáce, Jindřicha Blissemia, Václava Šturma, autografy děl Bohuslava Balbína, soubor rukopisů o zahraničních misiích, kolekce předmětů z proslulého matematického muzea v Klementinu) Výstava postihuje dějiny řádu, jeho rozšíření a vliv v Evropě i po světě, jezuitské světce a významné členy řádu, především ty, kteří se nejvíce proslavili v rozličných činnostech, z nichž někteří jsou známí obecně, většinu však znají znalci barokní kultury. Zvláštní pozornost v expozici je věnována historii české provincie, jejíž působení je neodmyslitelně spjato právě s Klementinem - nejstarší a největší jezuitskou kolejí v Českých zemích. Expozice jako první svého druhu přináší ucelenou prezentaci činnosti řádu Tovary šstva Ježíšova před rokem 1773.

Výstavu provází obsáhlá publikace Jezuité a Klementinum, tiskoviny i pamětní medaile.