Jak jsme oslavili MDŽ

Dokážete si představit, že v roce 2006 u nás v Čechách, ve státě Evropské Unie může být někomu zakázáno zpívat jazz anglicky?!

anglicky?!

A to se stalo našemu triu 10. března v kinosálu hotelu Pyramida. Konala se tam akce výboru národní kultury, slavnostní koncert k Mezinárodnímu dnu žen. Byli jsme tam pozváni jako účinkující a připravili jsme hodinový program, nejlepší písničky světového jazzu v angličtině. Už před začátkem koncertu jsme měli nějaký divný pocit, že něco není v pořádku. Za prvé jsme si uvědomili, že naše skromná aparatura, zesilovače a mikrofony nestačí na tak obrovský sál plný lidí, kterých tam bylo minimálně 500. S tím jsme nepočítali, ale organizátoři nezajistili technickou stránku, takže o všechno jsme se museli postarat sami. Za druhé zdálo se nám, že jsme přímo na zasedání Československé komunistické strany.

Naše nejhorší tušení se potvrdilo, když moderátor Milan Friedl na začátku koncertu prohlásil, že pěticípá červená hvězda komunistů je magický symbol a tak to bude vždy. Vedoucí našeho tria pak říkal, že po těch slovech se mu udělalo špatně. Doopravdy to byla slavnostní schůzka komunistů.

Pan Friedl nás poprosil, abychom své písničky uváděli sami, takže jsem se do toho pustila, i když moje čeština není zcela perfektní. Můj dědeček sice byl Čech, ale já jsem se narodila v Rusku a ten zvláštní přízvuk, který Češi tak nesnášejí, asi u mě zůstane navždy...

Popřála jsem ženám vše nejlepší k svátku a byla jsem ráda, že si můžu s lidmi tak od srdce povídat. Pak jsem začala zpívat.

Divákům se to líbilo a měli jsme potlesk.

Ale po pěti písničkách na scénu vyskočil moderátor, přikryl rukou mikrofon a našemu klavíristovi něco povídal do ucha. Ten mi pak tiše sdělil, že někdo v sále křičel "Zpívejte česky" a několik lidi odešlo pryč.

Tak jsem se do mikrofonu omluvila, že dneska máme připravený jazzový program v angličtině a že příště určitě něco zazpíváme česky. Diváci se usmáli a bylo to dobré. Jinak jsme měli problém se zvukem, byl dost slabý, tak jsem se šla za kulisy zeptat, jestli se s tím něco dá udělat. Tam se na mně vrhl moderátor a zařval. "Okamžitě to zastavte a zpívejte česky. Co vám to leze z huby, ta angličtina, už jí máme dost, vůbec jste tady neměla otvírat hubu. Co to tady propagujete!" My jsme prý propagovali americkou kulturu! No to jsem byla překvapená. Slyšet tak sprostou řeč z úst inteligentního člověka! Snažila jsem se vysvětlit, že jazz vznikl v Americe, a že většina písniček se zpívá v originále, anglicky.

Tak jako italská opera se zpívá italsky.

"Udělala jsem vám něco osobně?" - zeptala jsem se klidně. A pan Friedl křičel dál: "Vy jste mě otrávila, kdybych věděl, že budete zpívat anglicky, tak bych vás na scénu vůbec nepustil!" To mi připomnělo nejhorší dobu komunismu, kdy všechno progresivní a pozitivní bylo zakázáno. V 80. letech, když náš klavírista měl kapelu Black and White Future, po několika koncertech dostal zákaz zpívat, protože měl ostré texty.

A teď v roce 2006 ho komunisti znovu vyhodili ze scény! Moderátor řekl divákům lakonicky, že trio se s vámi loučí, uvedli nám tady lekce angličtiny, a teď si poslechneme naše české písničky. A na jevišti se objevil nějaký soubor lidových písni a tance. Takže jsme svůj program nedokončili a nestihli jsme odstěhovat aparaturu.

Museli jsme čekat dvě hodiny za kulisami, až se pořad skončí. Potom jsem ještě dlouho měla nepříjemný pocit, že jsem se vrátila v čase zpět do kamenné doby komunizmu.

Moc mě mrzí ještě jedna věc - český šovinismus.

Moje známá po mém moderovaní mi řekla upřímně. "Maruško, ty krásně zpíváš, ale prosím tě, radši nemluv česky, špatně vyslovuješ a máš přízvuk jako nějaká Ukrajinka". Někteří lidé víc koukají na výslovnost než na obsah. V Rusku, naopak, lidem se líbí, když se cizinec snaží mluvit rusky. Je to roztomilé a obdivuhodné. Co se týče angličtiny, tak je škoda, že jsem panu Friedlovi nepřipomněla, že američtí vojáci první osvobodili Československo od fašistů.

P.S. Týden po koncertě jsem náhodou potkala jednu paní, která u toho byla a řekla s obdivem: "Vy jste se nám tak líbili, škoda, že jste tak málo zpívali!" Za to ale nemůžeme...