Rodačka z Plzně

    "... jak velký a krásný by byl svět, kdyby jej mohli spravovat jen velcí a krásní lidé. Ale není tomu tak. Ti velcí a krásní většinou jen zachraňují a opravují to, co pokazili a zničili nenávistní, závistiví a tvorby neschopní malí."
    V článku "Zahrada víry, naděje a lásky" napsal tato slova akad. malíř Vladimír Havlic a jsou adresována paní PhDr. Haně Gerzanic-Honsové. Hana Gerzanicová se narodila 11. 5. 1928 na Roudné v Plzni v "dobré rodině", a to v pravém smyslu slova. Její otec, středoškolský profesor Vojtěch Šlauf, byl muž nezlomného charakteru, který pro své přesvědčení byl ochoten i trpět. Nemohl jinak tento vyznavač duchovních hodnot, jenž se rozhodl za všech okolností žít v pravdě. Moderním donem Quijotem ho nazval jeho bývalý žák Jiří Koukolík v zamyšlení napsaném u příležitosti stého výročí narození milovaného profesora a pokračuje: "Vzpomínáme na něho jako na češtináře "z boží milosti". Jeho hodiny se podobaly procházkám vonnými luhy a háji." Kdyby si hleděl jen své odbornosti, komunistický režim by pana profesora snad nechal na pokoji, ale on, nejenže chodil denně na mši do kostela, docházel i na různé veřejné schůze, kde upřímně a otevřeně odhaloval lži a podvody totalitního systému. Soudruzi ho nejprve varovali, mysleli to s váženým panem profesorem přece dobře, ale když to nepomohlo, tvrdě zasáhli. Byl odsouzen ke ztrátě veškerého majetku a vystěhován z rodinné vily obklopené kouzelnou zahradou do přiděleného bytu v Hadačce. Po roce 1956 byl amnestován, dům mu vrátili, bohužel bez vzácné knihovní sbírky, která se ztratila.
    Tou dobou už jeho jediná dcera Hana žila v Austrálii, a když otec zemřel, nesměla mu přijet ani na pohřeb. V roce 1949 se totiž rozhodla opustit svou vlast, kterou milovala a na kterou nikdy nezapomněla. Přes Šumavu uprchla do Německa a zde učila politické utečence z Čech angličtinu, než se jí podařilo dostat se do Austrálie. V nelehkých podmínkách, se vzpomínkami na šťastné dětství v kulturní rodině, po nocích se utíkala k básnické tvorbě a časem začala své verše vydávat. Svou prací si vydobyla několik básnických cen, byla zařazena do šesti antologií světových básníků a v r. 1997 jí byl v USA udělen titul "Básník roku". Australané ji řadí mezi své národní umělce. A přece se tato úspěšná žena vrátila ze světa domů, do své rodné Plzně. Ne proto, aby lkala nad svými neuskutečněnými sny a nad zpustlou zahradou obklopující rodný dům, ale aby této zahradě vdechla nový život a aby se zapojila do kulturního života současné Plzně. Zde vyšly i její básnické sbírky "Ve stínu eukalyptů" a "Nová epocha". Ve svém druhém manželství žije šťastně a spokojeně, a za plodným životem se může klidně ohlédnout jako člověk, kterému nechybí čest, odvaha, čisté srdce a pracovité ruce. Z její rané tvorby přetiskujeme báseň napsanou v prvních nocích emigrace do Austrálie.